Svým způsobem jsem kyborg (zatím bez čipů v hlavě): do digitálního světa jsem zadrátován a ponořen tak, že si neumím představit život offline a bez záloh. Současně mám ale stále moc rád vesmír skutečných, odpojených věcí, košatých stromů a bytostí z masa a kostí, ten starý svět, kde nefunguje Undo. Poslední roky často sním o organickém, bezešvém propojení digitálu a reálu. Přinejmenším v oblasti vedení osobní agendy, do níž mi spadá vše od plánování, organizování, logování, psaní žurnálu, osobní reflexe až po všemožnou osobní i pracovní kreativu. Nápad či úkol vznikající a uložený jen digitálně jakoby neměl takovou váhu, emoci, je to jen 101001111010110… a je-li zapsaný jen na papír, špatně se dohledává, není přístupný „odevšad”. Však to znáte.

Začalo to vztekem na todo appky

Dlouholetí čtenáři jistě vzpomenou na můj tři roky starý článek, kde jsem plival na todo appky pro jejich primitivní seznamovou architekturu a absenci vizuální dimenze a silně argumentoval pro výhody psaní a kreslení rukou v osobní agendě a úkolech[1].

O necelý rok později jsem pak pokorně shrnul své zkušenosti a veřejně se přiznal, že jsem v čistě papírovém světě nevydržel a přešel zpět do plného digitálu, „protože škrábu“ a chyběla mi snadná dostupnost mých záznamů. Konkrétně jsem si ohnul flexibilní a jakž-takž vizuální systém Trello a udělal si z něj digitální obdobu BulletJournalu (BuJo); některé prvky z BuJo jsem si totiž v předchozí papírové agendě přece jen zamiloval – včetně pravidelného rozkreslení každého dne, kalendářové bigamie a dokonce občasných duplikátů.[2]

S tímto systémem jsem pak nadšeně vydržel až do konce roku 2016, kdy mě odvezli do nemocnice, protože jsem se – ehm, – přepracoval. Jasně, že to nebyl čistý důsledek toho, jak jsem si vedl agendu – spíše bych řekl, že naše agenda je odrazem toho, jak si vedeme v životě. A ta moje vypadala jako totálně přeplněný zásobník nesplněných úkolů, odkladů, úzkostných nápadů i mikrozávazků, které by vydaly na několik lidských životů (a stejný počet jich zmařily):

Ja-___Trello.3441ee3c68674ba49c509b5a86a8f76a

No, naštěstí jsem přežil a po návratu z nemocnice jsem Trello už neotevřel. Tedy vlastně jednou, naposled, po pár měsících … abych zrušil účet. Vrátil jsem se pak k papíru s poznáním…

…že každý digitální systém agendy, navíc integrovaný s dalšími službami, bude rychle bobtnat. Charakterizuje jej nesnesitelná lehkost plnění: padá do něj každá blbost a tak narůstá obrovská zátěž dat pro další zpracování a stres. David Allen by asi plesal, ale já tvrdím opak: jen systém, v němž existuje nějaká přirozená překážka, brzdička, např. že jste nuceni vše do něj napsat ručně tužkou či perem, pomáhá oddělovat zrno od plev, neboli: dává čas na mikroreflexi už na vstupu.

Slice Planner – aneb koláče téměř bez práce?

Hybridní papírově-digitální systém Slice Planner (odstartovaný kickstarterovou kampaní v roce 2016) jsem začal používat v lednu 2017, měsíc od kolapsu, když jsem sebral odvahu vrátit se znovu do shonu. Papírový Slice Planner dorazil z Ukrajiny (kde startup vznikl), a hned na mě udělal dobrý dojem: kvalitní papír, vazba, dvě různobarevné stužkové záložky, krásná kruhová agenda[3], vše v neokázalých plátěných deskách. Snobské Midori to nebylo, ale zvykl jsem si celkem rychle. Tohle měl být nový domov mé agendy.

notebook_prefilled

Bohužel hvězdná vlastnost, na níž jsem se nejvíc těšil, a kterou mě kampaň Slice Planneru nalákala – tedy ono propojení papírového a digiálního světa s využitím rozšířené reality – v únoru 2017 stále byla v betaverzi a moc zatím nefungovala. Začal jsem tedy blok používat bez appky, jen jako papírový diář kombinující 1. vizuálně atraktivní plánování dne pomocí kruhové agendy (vlevo) + 2. můj adaptovaný systém ala BulletJournal (BJTB3). Kalendářové položky jsem nadále duplicitně evidoval jak v iCloudovém kalendáři, tak v papírovém Slice Planneru a dle potřeby je přepisoval z jednoho prostředí do druhého.

Možná si řeknete, jak je to krkolomné; ale za další týdny čekání na ostrou verzi appky jsem si postupně ruční přepis oblíbil natolik, že jej dnes považuji za výhodu – je to pevná součást mého týdenního a denního review, během něhož – jak znalí GTD dobře vědí – stejně tak jako tak něco pořád přepisujete.

A pak přišla dlouho očekávaná ostrá verze appky. Instalace… spuštění… A ukázalo se, že narůstající podezření mělo opodstatnění: appka je definitivně nanic. Nejen, že (mizerně) rozpoznávala mé kruhové záznamy pouze za jasného slunečního světla, že neuměla česky (licencovaná technologie Googlu pro rozpoznávání psaného textu se ukázala jako krajně nespolehlivá i pro angličtinu) a že celá aplikace měla mizerné UX, ale taky pořád padala. Víte, co je největší zoufalství dnešního světa? Víra v další update.

IMG_4412.2d3dde99108f43fd9f239cf0187e1f34
Takhle nějak vypadá pokus Slice Planneru – „cosi to dělá”, ale na normální použití každý den to nebylo.[4]

Naštěstí se překvapivě ukázalo, že jsem ji v té době vlastně už nepotřeboval, přišla mi dokonce úplně nadbytečná. Kalendáře jsem „synchronizoval” manuálně už docela rutinně a pokud jde o seznamy? Slice Planner skoro vždy nosím sebou a ve výjimečných případech, když to nejde, si posledních pár stránek ofotím do mobilu a pak zpětně přepíšu poznámky utvořené např. v Evernote.

CloudApp-Annotation-2017-11-05-at-10.02.50-AM.png.80cab502f6634ecc836e34feb549a673
Takhle vypadá dvoustrana ve Slice Planneru: vlevo nahoře kruhová agenda, pod tím BuJo, vpravo BuJo :)

A tak jsem prostě spokojeně používal papírový Slice Planner v kombinaci s digitálním kalendářem pro agendu a plánování – bez speciální appky. A přiobjednal si několik Slice Plannerů do zásoby. Revoluce a splynutí světů se tedy nekonalo, ale systém byl plně funkční. Tedy až na jedinou věc: na aktuální digitální zrcadlo obsahu Planneru u mě v mobilu či na počítači.

Přesto mi Slice Planner přinesl do života skvělou věc: oblíbil jsem si jeho zjednodušenou kruhovou agendu.

c14c6e1527b66a5c6d691cc4a3f453b0_original

Její přínosy:

  • je to přehledné a docela přirozené zobrazení času a událostí v rámci jednoho dne (ciferník hodin)
  • při hledání (listování) rychle vizuálně odlišíte denní agendu od jiných seznamů, což výrazně pomáhá orientaci (Slice Planner navíc důsledně drží schema „vlevo kruh, vpravo volno”)
  • je to hezké, pestré, zábavné a působí to vedle ostatních odrážek a seznamů jaksi měkčeji a příjemněji než klasická „tabulka” běžné denní agendy; stručně: kruhový prvek vyrovnává celkovou hranatost všeho kolem nás.

Pokud rádi experimentujete, doporučuji papírový Slice Planner nebo nějakou jeho alternativu vyzkoušet (hledejte např. taky „chronodex”, ale není to úplně totéž). Mimochodem, rád vám za babku prodám čistý Slice Planner (mám ještě dva nebo tři, které nevyužiju, protože mezitím jsem přešel na další vývojový stupeň, jak se dozvíte na konci).

VSUVKA 1: iPad Pro + Pencil

Než se zeptáte, odpovím: ano, krátce jsem koketoval i s čistým digitálním tandemem iPad Pro + Apple Pencil. Na první pohled je to celkem elegantní řešení, které zabíjí dvě mouchy jedním pohybem tužky: žádoucí psaní rukou zůstává, vše se však ukládá digitálně a může být sdíleno např. v mobilu apod. Aplikací, které to perfektně zvládnou, je celá řada, a většina z nich je jednoduše na bázi vytváření a sdílení sešitů v PDF, do kterých píšete, kreslíte a dokonce vkládáte fotky či zvuky: Goodnotes, PDF Expert, Whink! a mnoho dalších. Naprosto dobře může posloužit i Evernote, pokud jste do zeleného slona.

Nebo existuje dokonce neuvěřitelná aplikace MyScript Nebo, která rozpoznává rukou psaný český text (hůlkově i psacím!) tak dobře, že tomu prostě neuvěříte. Můžete pak naškrábané poznámky uložit, prohledat či rozeslat v textové podobě… není to báječné?

Screen-Recording-2017-11-11-at-02.01-PM

Tušíte, že ani toto mě neuspokojilo. Potíží je hned několik:

  1. je to plně digitální systém – ze skla a železa, takže zapomeňte na „offline mód” vaší psychiky, na jeho pozitivní efekty, na hmatové a další vjemy pomáhající uložit informaci do paměti, i na pocit uspokojení při listování starými záznamy, při dumání, revizi apod.;[5] dokonce bych řekl: zapomeňte na kreativu, kterou — aspoň u mne – aktivuje ušmudlaný, z druhé strany propsaný kousek papíru (nikoli zářící displej stroje); tady jsem se fakt hodně snažil, ale například psát si deník na sklo prostě nedokážu; zvláště pak na slunci, kde bych jej psal nejraději;
  2. psaní na sklo displeje je i fyzicky nepohodlné, klouže to a ruka dostává křeč dřív než u papíru; psaní je dokonce rušivě hlasité, když do toho jen trochu víc bušíte; můžete sice vyzkoušet tento vynález, který vám pokryje displej průhledným, matným a lehce drhnoucím povrchem připomínajícím papír – používám to doteď a je to báječné, ale náskok papírového bloku se všemi jeho aspekty to nedožene;
  3. je to fyzicky těžké kombo;
  4. poslední velká potíž je, že iPad Pro s Pencilem jsou pěkně drahá sestava a to omezuje jejich volný pohyb – vezmete ji sebou určitě méně často než papírový blok, a ten méně často než mobil; samozřejmě, pro zachycení důležitých věcí, které vás napadnou, když zrovna nemáte hlavní blok (či iPad) u sebe, postačí i mobil či list papíru, ale nějak jsem si nezvykl na myšlenku, že bych měl mít centrálu agendy pevně spojenou se zařízením, které se tak trochu bojím hodit v autě dozadu na sedadlo.

DODATEK: Jistým řešením částečně eliminujícím výhrady 1-2 k iPadu + Pencilu by mohl být tento e-inkový tablet: reMarkable. Můj kousek objednaný snad před rokem je už prý na cestě, ale – pokud spěcháte – můžete se zeptat Honzy Martínka, který jej objednal a dostal dřív. Ať ta či onak, papír to ale není a cena je stále vysoká v poměru k rizikům poškození při každodenním nošení a používání.

Prozatímní vítěz souboje: Moleskine Smart Writing System

Před pár týdny jsem objevil Moleskine Smart Writing System (MSWS). Vím, že už dávno existují podobná řešení (např. Livescribe), od nichž se Moleskine nechal dokonce inspirovat a dokonce od nich licencuje některé prvky své technologie. Nicméně, musíte uznat, že Moleskine má ve světě papírových diářů svou váhu i kouzlo, a o to tady tak trochu jde.

SWS-SSvideo

MSWS funguje tak, že pomocí pera píšete do bloku, přičemž vše, co píšete, se rovnou ukládá, zálohuje, přenáší a synchronizuje do digitálního světa. Moment překvapení je v tom, že kromě speciálního pera a toho bloku (pochopitelně od Moleskine, ale existují i alternativy) nepotřebujete nic víc, a že to funguje přesně tak, jak je slíbeno, ba dokonce ještě lépe. K přenosu do mobilu/tabletu může docházet souběžně, při psaní (1:1 to vidíte na displeji a fakt téměř bez zpoždění), anebo dodatečně, až se prostě připojíte do aplikace s perem narvaným k prasknutí vašimi poznámkami.

Funguje to zhruba takto:

  • blok (řečený Moleskine Paper Tablet) je potištěný téměř neviditelným kódem, který dokáže určit polohu špičky pera na stránce, číslo stránky i blok, který používáte;
  • pero je citlivé na tlak, takže když tlačíte, čára je tlustší a naopak; přitom náplně jsou standardní typu D1 a stojí pár desítek korun;
  • bloků můžete mít víc a můžete je libovolně střídat, systém to okamžitě bez mrknutí pozná a zrcadlí vaše čmáranice tam, kam je potřeba;
  • zásadní věc: během psaní se můžete vracet na předchozí stránky, doplňovat, škrtat, kreslit, psát na prázdné stránky uprostřed bloku atd., jako byste psali například do PDF – vše se okamžitě ukládá na správná místa v digitálním zrcadle vašich bloků uvnitř aplikace a v cloudu; tímto se systém liší od dosavadní krkolomné varianty, kdy jste si obsah papírového notesu mohli přenášet focením – takový proces totiž vyžadoval, abyste ofotili a přeuložili vždy celou stránku, na níž jste udělali sebemenší čárečku... strašná práce;
  • toto digitální zrcadlo pak lze snadno (a taky automaticky) sdílet, zálohovat, přenášet do Evernote, OneNote, Google Drive, OneDrive… a taky barevně zvýrazňovat (což se tedy na papír zpět nepromítne);
  • aplikace Moleskine Notes umí dokonce rozpoznat vaše škrábání (používá stejnou technologii MyScript jako výše zmíněná aplikace Nebo), ale bohužel nepodporuje češtinu – přitom ta technologie to umí, takže jde spíše o obchodní rozhodnutí (už jsem jim psal, ať to tam přidají :)
  • rozpoznávání pak lze použít k vyhledávání textu na stránce, v jednom bloku i napříč bloky;
  • pro lepší orientaci lze stránky štítkovat (štítky se pak shodně přenášení dál, např. do Evernote).

Měsíc s chytrým perem: funguje to?

Když jsem si nejdřív pustil promo videa, myslel jsem si, že to nemůže fungovat, že tam bude nějaký háček. Že to bude buď pomalé, laggy, padavé, nespolehlivé, atd. Studoval jsem to fakt dlouho, četl recenze, až jsem se rozhodl, že to risknu. A co jsem zjistil?

Kromě chybějící češtiny jsem nenašel výraznější slabinu ani neintuitivnost, což je skutečně výjimečné.[6] Appka nepadá, přenos dat mezi perem a aplikací je velice robustní – popsal jsem už skoro celý blok a neztratilo se ani jedno čmárnutí (nesmíte ovšem zapomenout pero zapnout před psaním).

Bloky jsou krásné, na tuhém papíře (180 listů v jednom), a aby se Moleskine odlišil od konkurence, ořezal strany dokulata (ne rohy, ale hrany), takže vypadají jako „tablet” (ano, listy uprostřed bloku jsou širší a vyšší než ty na začátku a konci).

Můžete si pro své účely pořídit několik typů bloků (typy: červený/černý, linkovaný/tečkovaný/bez a číslo 1/2). Lze je používat i současně a pero to pozná, jak už jsem se zmínil. Jde ale o to, že aby fungovalo přepínání mezi bloky co nejjednodušeji, pero má za to, že od každé typové kombinace používáte jen jeden blok. Pokud byste přesto chtěli mít například dva červené linkované bloky číslo 1 (s dvěma odlišnými digitálními zrcadly), musíte při střídání jeden z nich v aplikaci zamknout do tzv. NoteBoxu, jinak se vám obsah propíše i do druhého. Tento scénář nastane například během přecházení ze zaplněného bloku na nový, ale obecně vzato, většinou si vystačíte současně s 1-3 bloky.

IMG_4547.9319b391c8e142e598de8f97fdc291f5 IMG_4550.6db9c50f153540b08f9e621cfddf9d70

Pero má trojhranný profil, je hliníkové (až na krytku) a je docela lehké – v reálu vypadá mnohem subtilněji než na videích. Není to žádný designový zázrak pro podpis miliardových kontraktů, působí technicky a mně se líbí. Vnitřní paměť s kapacitou 90 MB prý odpovídá tisícům popsaným stránkám, což je skvělé – lze jej připojit běžně jako externí flash a taky ji takto nabíjet přes malý USB port. Bohužel, na pustém ostrově byste bez (solární?) nabíječky ostrouhali, protože pero by na jedno nabití 1000 stránek určitě napsat nedokázalo. Výrobce tvrdí 4,5h psaní, já to zatím nebyl schopen změřit, ale tipl bych, že tvrzení zhruba odpovídá skutečnosti. (S tím souvisí můj nápad na inovaci: nešlo by pero nabíjet bezdrátově jen odložením na nabíječku?).

Artboard
Takto vypadají dva dny mé agendy v papírové podobě a také vidíte screenshoty z appky, kam se obsah přepsal. Barvy jsou doplněny v appce, pomáhají lepší orientaci a je to zábavnější.

Zajímavostí je, že Moleskine v rámci Smart Writing Systemu dokonce nově prodává i diář, Smart Planner, kompatibilní s perem, a slibuje rozpoznávání kalendářových položek podobně jako Slice Planner. Bohužel, pro mé účely je uspořádání diáře nevhodné (komplet týden se mi na jednu dvoustránku prostě nevejde + vadí mi pevný kalendář) a navíc – jak už jsem zmínil – bez podpory češtiny bych neriskoval.

V tuto chvíli to ale vypadá, že si plně vystačím s „prázdným“ blokem Smart Tablet. Vlastně se dvěma: v černém mám klasický BuJo, v červeném si dělám takové ty žurnálové čmáranice, logy, záznamy a vůbec. Je to skutečně parádní balíček, který na plné čáře vítězí v disciplínách, které jsem nastínil výše:

  • vypadá to jako papír, píšete na papír, dře to jako na papíře, muchlá se to jako papír, špiní se to jako papír, je to papír;
  • samotný blok je celkem lehký, pero taky (mnohem lehčí než iPad a další gadgety s baterkou a displejem), takže jej skutečně nosím všude;
  • abych pero neztratil, přilepil jsem si na blok tento držáček za 149 Kč, je to navíc hezká vzpomínka na časy Midori
  • cena základního setu s perem a jedním „tabletem“ je 5500 Kč, každý nový notes stojí kolem 700 Kč – a ač je to pořád dost na to, aby ztráta či zničení mrzelo, přece jen to není tak děsné jako u výše uvedených celodigitálních řešení;
  • tolik k hardwaru, nyní softwaru - appku jsem si nastavil tak, že po každé synchronizaci dělá zálohu změněných stránek do notebooku v Evernote; chytré je, že tam jednak nepřenáší prázdné stránky, ale taky aktualizuje ty změněné – v Evernotu (například na počítači) tak máte vždy aktuální zrcadlovou podobu obsahu svých bloků, což na mě nepřestává působit jako kouzlo:

    CloudApp-Annotation-2017-11-11-at-2.20.20-PM.png
  • zpočátku jsem používal štítky, abych rozlišil a snadněji vyfiltroval některá témata svých BuJo seznamů, nakonec se ale ukázalo, že to moc nepoužívám; naopak jsem si vymyslel malý trik: na starších stránkách, kde jsou nějaké otevřené úkoly, udělám někam dolů malou značku v podobě slova „OPEN“; když pak dělám revizi či kontrolu nedokončených věcí, nemusím listovat desítkami stránek a hledat, kde co zůstalo, ale dám jen prohledat celý blok na slovo „OPEN“ – appka chytře vylistuje jen stránky s otevřenými úkoly; (po dokončení posledního úkolu na stránce jednoduše OPEN zaškrtám).

A jak už to u mě chodí, mám po pár týdnech intenzivní dojem, že jsem (opět :) našel definitivní odpověď na svou otázku, kam s nimi (úkoly) – a taky řešení fyzicko-digitálního schizmatu. Co myslíte? Je dost definitivní? :)


  1. Chválou notesu Midori jsem tipuju bezděčně pomohl přinejmenším jednomu vznikajícímu eshopu, který na tom určitě protočil majlant :). ↩︎

  2. TIP: pár tipů z blogu Trella o tom, jak používat BuJo: https://blog.trello.com/how-to-bullet-journal-in-trello ↩︎

  3. Inspirovaná nepochybně systémem Chronodex ↩︎

  4. Později v letošním roce tvůrci oznámili, že aplikaci předělali od píky a automatické rozpoznávání textu odstranili; prohlížení pomocí rozšířené reality jakžtakž funguje, ale přepsat položky musíte stejně sami… ↩︎

  5. TIP: pěkný článek o úpadku a výhodách psaní rukou: http://www.bbc.com/future/story/20171108-the-uncertain-future-of-handwriting?ocid=global_future_rss ↩︎

  6. Akorát teď čekám na aktualizaci pro iPhone X, který jsem si mezitím pořídil – appka sice funguje, ale jsou v ní vizuální chybičky. ↩︎