iPhone 6: týden spolu – větší výdrž baterie, skvělý foťák a lepší vše

Myslím, že jsem mnoho z vás tentokrát ošklivě předběhl ve frontě. (notorický předbíhač Petr Mára byl ale podle všeho opět prvnější :). Podařilo se mi pořídit si iPhone 6 dřív, než se dostane oficiálně na český trh. Obnažuji jej na veřejnosti s lehkým pocitem viny a když jsem požádán zvědavci, půjčuju ho a předvádím (s pokorným „prosím, neohýbat“). Snad svůj dluh aspoň částečně splatím tím, že se zde podělím o své čerstvé prvotýdenní zkušenosti.

Pozn. Chcete-li vědět, proč jsem se rozhodl právě pro iPhone 6 (a ne pro verzi Plus), můžete zabrousit do mého článku o nových iPhonech a Apple Watch.

Rychlé shrnutí pro nedočkavé

iPhone 6 je dokonalý.

Co se mi na iPhonu líbí

  • Potvrzuju, že iPhone 6 je fakt větší; má 6+1 řádků ikon! Můj středně dlouhý palec si na nové hřiště teprve zvyká (musí se natahovat, nejčastěji při psaní na klávesnici) a občas jsem nucen přehmátnout (což je např. za chůze trochu riskantní, mobil tancuje ve dlani, takže tehdy používám Reachability) – navzdory tomu je větší displej nesmírným přínosem pro užitnou hodnotu tohoto typu zařízení. Z mého pohledu je 4.7 palce přesně ta hraniční velikost, kdy se dá ještě hovořit o „mobilu“, věci do kapsy, a kdy si už můžete užít komfort prostorného displeje například při psaní mailu, čtení knihy nebo sledování videa.

  • Reachability je skvělá věc; po keynote jsem si myslel, že to bude prstolomná funkce k ničemu, ale není tomu tak – je tak intuitivní, že si rychle zvyknete. V kritických okamžicích (kdy chcete mobil držet pevně jednou rukou) vám dá jistotu; funkce se aktivuje dvojtapnutím na Home button (ne kliknutím, ale lehkým dvojpoklepnutím), což přiblíží horní okraj obrazovky konci vašeho palce; funguje i na stažení opony notifikačního centra, i když to po aktivaci není nijak vyznačeno – lišta menu zůstává stále nahoře.

  • iPhone nosím v originálním koženém obalu od Apple, nahý je sice krásný, ale klouže, a já ho nehodlám hned odvážet do servisu; námitku „proč si kupuješ drahý designový telefon, když ho pak nosíš v obalu“, beru na vědomí. Lidské tělo je ještě krásnější než mobil, a přesto se lidé oblékají – nebo právě proto? (dělám, si srandu). Mimochodem, i s obalem je tenčí než iPhone 5S.

  • Zajímavý vedlejší efekt velkého formátu zřejmě už dlouhodobí uživatelé phabletů jiných značek znají: dá se s nimi skvěle telefonovat bezruč, „na houslistu“, kdy mobil skřípneme mezi ucho a rameno a při tom něco děláme oběma rukama (například obsluhujeme lis, soustruh, či nemluvně) – větší a tenčí mobil tam prostě lépe drží!

  • K #bendgate, ohýbací aféře: samozřejmě jsem tohle zařízení za bezmála pětadvacet tisíc korun (ano, mám 128GB model) nezkoušel ohnout neúměrně velkou silou; přesto jsem ho trošku pomučil úměrně velkou silou. Výsledek? Když ho „ohýbáte“ holýma rukama, klade odpor, působí naprosto rigidně a neoblomně, nepraská, nevydává zvuky, natož aby se ohýbal; působí jako malá zlatá cihlička, tedy mnohem pevněji a kompaktněji, než na videích, kde ho (ve verzi 6 Plus) jakýsi chalan láme v kole, až mu z toho bělají prsty. Nosím iPhone 6 v přední kapse kalhot bez nejmenších obav, že se mu něco stane – a to je můj vztah k němu jako ke čtvrtému dítěti. Popravdě mě ani na vteřinu nenapadlo, že by tohle mohl být někdy reálný problém – Apple, podobně jako Samsung a všichni ostatní výrobci, svá zařízení opakovaně (15000x) testují a vědomě dopředu určují limity odolnosti, které má zařízení splňovat. Ano, tyto limity se mohou model od modelu lišit, ale dost pochybuji, že by byly úmyslně nastaveny tak, aby docházelo k samovolnému poškozování – což potvrzují i mé zkušenosti.

  • Když iPhone 6 zapnete, překvapí vás ostrost displeje, která je sice parametricky pořád plus mínus stejná jako u předchozích modelů, přesto je lepší než 5S, s barvami mírně posunutými do teplých odstínů (pamatuju si tento posun z úplně prvního iPhonu); obraz je pocitově velice blízko vašim prstům, jakoby i sklo bylo tenoučké – dojmu napomáhají i zaoblené hrany sklíčka, ubíhající směrem k oblému kovovému šasi. Hrany jsou částečně vidět i vzdor obalu, takže o rozkoš z oblých rohů úplně nepřicházíte.

  • Po chvilce používání zjistíte, že je iPhone 6 už na úrovni systému výrazně rychlejší než iPhone 5S: poznáte to zejména při přepínání mezi aplikacemi či jejich spouštění – naskočí bez obvyklého zpoždění; reálný rozdíl ve výkonu asi nebude tak velký, dojem je ovšem působivý, protože se týká nejčastějích činností jako je například otevření kontaktů či foťáku apod.

  • Foťáku se nemůžu nabažit – fotí (ostří) opět o kousek rychleji a zvládá podstatně horší světelné podmínky než iPhone 5S, jehož schopnosti jsem považoval za hraničící s možnostmi fyziky. Video zpomalené na 240 snímků/s je malý zázrak a taky okno do úžasného světa, který naše oči normálně nevidí. Zpomalte cokoli a uvidíte nový svět. Aha, a ta věc s „vystupujícím objektivem“… o čem je řeč? Nemám tušení, ničemu to nevadí. (jinak všechny fotky v článku jsou z iPhone 6).

  • Výdrž baterie je větší: vím, že v některých recenzích se psalo, že výdrž je přibližně stejná jako u 5S, ale to byl evidentně důsledek „syndromu technologické nadrženosti“, kdy si uživatel prostě se svým novým zařízením hraje neúměrně více, než to dělá za běžného provozu u zařízení starého a omšelého (též si uvědomte, že jsme v období nového iOS a tedy pravidelných aktualizací appek, což je taky zátěž navíc, pokud tedy neaktualizujete při zapojení do el. sítě). Moje zkušenost zatím poukazuje na cca o 15-20 % větší výdrž baterie, zvláště pak menší úbytek energie v pohotovostním režimu (mobil spí hlubším spánkem). Je pravdou, že si aplikace hlídám a například pověstné žrouty Facebook/Messenger pravidelně odstřeluji a nenechávám je ani v režimu „na pozadí“, ale to jsem dělal i předtím na 5S; nárůst stále není tak velký, jak bych si asi přál (přidat půl milimetru tloušťky na větší baterku by mi vůbec nevadilo), ale je dost velký na to, abych míval o půlnoci po dni plném telefonátů a různého všemožného použití mobilu 30-40 % (od 8:00 z nabíječky). To není vůbec zlé.

  • Repráčky jsou mnohem hlasitější. A když píšu „mnohem“, myslím „mnohem“ – při zachování kvality.

  • Vibrace jsou mnohem výraznější, takže si je nespletete s tikem ve stehně. Tohle je zvláště zábavné.

Co se mi nelíbí, co je sporné a co nefunguje

  • Nepodařilo se mi ani po opakovaném spárování rozjet bluetooth v autě; připojí se, ale hovor není slyšet, jde „do zdi“. [UPDATE: je to obecná chyba, už se o ní ví]

  • Aplikace, které zatím nebyly upraveny pro iPhone 6 (či 6 Plus) jsou automaticky velikostí přizpůsobené (mírně zvětšené včetně písma), což ničemu nevadí, dokud si nepustíte aktualizovanou appku: na stejnou plochu se vejde více informací, a zobrazení je přece jen ostřejší. Je věcí vývojářů, kdy postupně aktualizují své aplikace; ke dnešnímu dni (1. října 2014) těch aktualizovaných aplikací moc není: kromě nativních od Apple namátkou Evernote, Basecamp, Pocket, Goodnotes, ale už ne například Dropbox, Facebook či Omnifocus. Vypadá to na dlouhé měsíce, než se dočkáme většiny aktualizací. [UPDATE ze 4. října: mezitím byly aktualizovány například mé oblíbené appky ByWord, WriteUp, Tweetbot 3 i méně oblíbené Messenger of Facebooku, Google apod.]

  • Zpočátku jsem měl (a ještě občas mám) problém s novým umístěním hlavního vypinače telefonu – je totiž přímo naproti ovladačů hlasitosti, takže občas chcete zlumit, a zapnete, a občas chcete zapnout, a ztlumíte; ale jak všichni tušíme, Steve by řekl „špatně to držíte“. Toto považuji za jedinou skutečnou nepromyšlenost v designu.

  • PS: barometr zatím není jak otestovat, žádná appka jej zatím nevyužívá, kromě Zdraví, která díky němu pravděpodobně počítá nachozená „patra“. [UPDATE: 3. října cílem jako první proběhla appka Barometer+]

Podotek k Touch ID

Když Apple uvedl Touch ID, našel se málokdo, kdo by to považoval za inovaci. Doteď spousta uživatelů, kteří neměli možnost Touch ID dlouhodobě používat, tvrdí, že „čtení otisků prstů už tu bylo“.

Podle mého názoru je však právě Touch ID tou největší inovací v mobilech za posledních několik let. Vysvětlím, proč.

Můj táta měl ještě před týdnem zmíněný skeptický názor teoretika – dokud se k němu nepřesunul můj starý iPhone 5S. Už během několika vteřin po nastavení otisku prstu se rozzářil a vyjádřil překvapení. Nad čím? Když Touch ID začnete používat (od iOS 8 už nejen na odemknutí telefonu), nemůžete se vrátit zpátky. Každé zadávání PINu či hesla kdekoli na iPadu či jiném zařízení (i desktopu) vám přijde jako nesmírná otrava a zdržení proti tomu, jak funguje Touch ID: hladce, na dotek, za čtvrt vteřiny (a na iPhone 6 doslova hned). Žádné přejíždění prstu nahoru dolů, žádné opakované pokládání, pokusy a omyly: napoprvé, letmým dotykem, otevřete mobil, vstoupíte do aplikace a používáte (například v kombinaci s 1Password je to naprostá přihlašovací nirvána).

Pokud jsem měl možnost vyzkoušet, žádné jiné zařízení na trhu nepřineslo právě tento efekt naprosté samozřejmosti: a tak v tomto směru nepřineslo nic, naopak věc zamlžilo a zkomplikovalo. Applu se však podařilo udělat z nejdůležitějšího a současně docela otravného kroku v rámci používání našich zařízení (okamžik potvrzení identity majitele) krok naprosto neviditelný: uživatelé Touch ID jistě potvrdí, že tento krok byl prakticky eliminován. Ukažte mi nějakou další technologii za poslední roky, které se v takovém měřítku podařilo totéž.

Zda doporučuji upgrade z nějakého staršího modelu iPhone? Souhrn všech drobných i větších zlepšení je zde skutečně citelný, takže říkám jednoznačně: neváhejte. Máte-li další dotazy, jste vítáni v diskusi pod článkem (upřednostňuji odpovídat pod článkem, dotazy přes twitter a fb se ztratí a neposlouží dalším).


Tip: odebírejte můj lifehackletter a dozvíte se vždy ještě něco navíc. Málem bych zapomněl: odběratelům rozdávám dárečky. Registrace na této stránce. Kdykoli se můžete odhlásit. Zásadně nespamuju. Archiv starších lifehackerletterů.