iPhone X – O zbytečném gestu, O chybějícím Home Buttonu a další bajky a pověsti

V posledních pár týdnech od uvedení iPhonu X narážím na různé nepříliš kvalifikované výhrady k tomuto telefonu týkající se zejména FaceID, Home Buttonu a výřezu. Protože jsem jeho uživatelem od prvních dní, mohu se podělit o hlubší praktické zkušenosti a zprostředkovat je těm, kteří například váhají s nákupem. Všímám si, že zmíněné výhrady často přicházejí od lidí s minimální či žádnou zkušenosti s iPX. „Vyvrácení mýtů“ proto bude asi i lepším formátem článku než recenze – tu si jistě nastudujete jinde.

Výhrada č. 1: FaceID je pomalé, nespolehlivé a komplikuje odemykání

Nemůžu než potvrdit, že FaceID je pocitově srovnatelné s TouchID – co do spolehlivosti i co do rychlosti. Tak jo, možná, že byste exaktním měřením čistého času autentikace naměřili milisekundové zpoždění FaceID proti TouchID a možná by autentizační chybovost u rané verze FaceID ve srovnání se zralou verzí TouchID byla vyšší; jenže to jsou údaje k ničemu. Klíčová je komplexní uživatelská zkušenost kombinující odemykání telefonu, autentizaci vstupu do appek a celková kvalita interakcí s mobilem v mnoha situacích v průběhu dne. A tam se najednou ocitáme v oblasti, pro kterou vlastně nenacházím paralelu ve světě „mimo iPhone X“. Ovládání iPhone X se totiž nejvíc podobá ovládání knihy: nejen, že nemusíte zadávat PIN či si potvrzovat svoji identitu, ale prostě jen přijdete, otevřete a ponoříte se do světa fantazie.

iPhone X se skutečně chová velmi přátelsky – tam, kde to není (z důvodu požadavku na velmi vysoké zabezpečení) potřeba, nemusíte ani dělat žádné zvláštní kroky navíc: doslova nemusíte hnout ani prstem, protože na mobil se prostě v drtivé většině případů už stejně díváte, což stačí (srovnejte: jako byste měli furt prst na TouchID).

Část autentizačního procesu tím úplně zmizela, přitom je ale mnohem bezpečnější než dosud. Taková transparentnost funguje na iPhone X všude, kde jste byli dřív žádáni o běžné potvrzení vaší identity (PINem, TouchID) typicky kvůli vstupu do bankovní aplikace, přihlášení ke Klíčence pro načtení údajů do formuláře apod. Ano, když si appka řekne o vaši identitu, aniž byste museli cokoli dělat, objeví se kvapně ksichtík, za necelou vteřinu zmizí, a jste v appce. Žádný pohyb prstem, žádné otírání a přikládání správného prstu, žádné čekání: to vše je zcela fluidní bez mezikroku.

Ve vybraných případech, kdy to má své opodstatnění, se však od vás čeká ještě další úmyslný potvrzující krok, který spoustě X-haterů leží v žaludku. Záleží samozřejmě na konkrétní (systémové či jiné) aplikaci, zda tento krok bude od uživatele požadovat. Například při odemykání telefonu.

FaceID při otvírání iPhonu – aneb proč je tam přesně tolik kroků, kolik je potřeba

Otevírání iPhonu X probíhá následovně (a studujte velmi pečlivě):

Chcete-li dosud spící mobil začít používat (bez zadávání PINu), musíte dát mobilu signál, že se o něj zajímáte. Jednak mu nějak naznačit, že jej chcete zapnout (buď zvednutím, anebo dotykem obrazovky, což je nečekaně pohodlné), a současně umožnit senzorům, aby si vás všimly (buď mobil zvednutím otočíte na svou ctěnou tvářičku, anebo tuto naopak trochu pootočíte na mobil – a máte-li pro sichr zapnuto hlídání pozornosti, musíte mít navíc oči otevřené a směřující na něj).
Zaplaťpánbů, mobil spící na stole nesleduje každý váš pohyb či pohled, aby se odemknul při každém vašem kosém pohledu: a já jsem za to velice rád. Nikoli z bezpečnostních důvodů (tato paranoia se mě zatím netýká), ale hlavně proto, že by to mělo velkou spotřebu a navíc by se při každém náhodném projetí pohledem přes přístroj tento zapínal a zase vypínal. Je to věc, ne člověk, a tak iPhone X prostě jednoduše čeká, až se s ním nějak fyzicky zkontaktujte.
Ve chvíli, kdy tak učiníte, podíváte se na něj, a iPhone X vás pozná, okamžitě se odemkne se a připraví na vaše pokyny. V tuto chvíli ví, že jste to vy, kdo je s ním v kontaktu, a je připraven splnit každé vaše přání. Pokud máte nastavené NEzobrazování celého obsahu notifikací na zamknutém telefonu, tak přesně v tuto chvíli se na displeji rozvine jejich dosud stručný seznam. Toto je jeden z těch magických okamžiků, kdy si řeknete wow (anebo ty vole). A nikomu jinému než vám se obsah notifikací nezobrazí.
V této fázi, kdy jsme byli mobilem identifikováni, se dostáváme k obvyklé výhradě k iPhonu X a FaceID: abyste se nyní dostali k appkám, musíte po displeji přejet prstem nahoru (jakoby odhrnout oponu zamknuté obrazovky). Proč prý nestačí jen ona autentizace pohledem a mobil by rovnou skočil do home screenu? Ten Apple je úplně neschopný!

Jenže pozorný čtenář (a zejména uživatel iPhone X) již jistě pochopil, že by to byl velký problém pro notifikace, které by vám z obrazovky mizely pokaždé, když byste mobil vzali do ruky a chtěli se na ně podívat. Dokonce by lock screen s hodinami a fotkou vašich dětí (či nějakého jiného úlovku) zmizel vždy hned, když byste se na ně chtěli láskyplně podívat, nebo třeba jen zjistit, kolik je hodin. Samozřejmě, že to Apple mohl udělat, je to jen věc softwaru: jenže proč by přidával funkci, která by byla ošklivým kanadským žertíkem? Všichni kromě vás by tak totiž mohli vidět vše, co máte na lock screenu, jen vy ne – vy byste svůj mobil znali jen s ikonami aplikací.

Doufám, že je to dostatečné vysvětlení onoho mediálně profláklého „zdržujícího gesta při odemykání“, které nejen nezdržuje, ale navíc slouží užitečné věci.

FaceID při autentizaci u nákupu: nejjednodušší možný postup v zájmu bezpečnosti

Další zvláštní situací, kdy je nezbytné ještě nějak „fyzicky“ potvrdit váš záměr (a kde autentizace jako taková nestačí pro jeho vykonání), je nákup v AppStore – tam po autentizaci musíte ještě navíc dvakrát stisknout tlačítko On/off, že jako fakt chcete zaplatit/instalovat. Toto řešení mi zpočátku přišlo překvapivé, ale nakonec jsem si jej oblíbil (je to konzistentní s tím, že tentýž mechanismus používá Apple Pay pro potvrzení platby). Opět: jde o odůvodněně „mechanické“ zabezpečení proti tomu, abyste neutratili spoustu peněz náhodným kliknutím na „Koupit“ v kombinaci s okamžitou autentizací obličejem a nechtěným potvrzením dotykem.

Kolující zvěsti o pomalosti FaceID či obsluhy nejspíše souvisejí s nepochopením uvedených „gest navíc“ a s dalšími biasy: jednak si to na keynotu Apple pohnojil nechtěně (před-)restartovaným iPhonem, který pak vyžadoval kód (pochopitelně), druhak se při prvních použitích FaceID teprve učí poznat váš obličej za různých okolností, a konečně: jde o změnu způsobu používání, kdy člověku prsty chodí vyšlapanými cestičkami a tak ho zpočátku paradoxně zdržují od nových postupů, které jsou mnohem intuitivnější.

Nahoře: při nákupu tapnete na cenu (tedy Koupit), iPhone X vás požádá o dvojí stisknutí On/off, a pak jen rychle mrkne pomocí Face ID, zda jste to vy.

Realita je taková, že za pár hodin používání nevíte, co to bylo TouchID (na nějž si pak žalostně vzpomenete pokaždé, když marně zíráte na iPad). Autentizace z většiny interakcí pocitově zmizí (což je paradoxně pro Apple i marketingový problém: ta nejrevolučnější věc na iPhonu X je vlastně opět „odstranění něčeho“ – Apple tak futuristickou TrueDepth kameru musí propagovat především mluvícími hovínky). S FaceID prostě rychle získáte intenzivní dojem, že všechna předchozí autentizační řešení byla jen provizorním a prstolomným řešením, s nimiž jsme se museli smířit, protože tu holt nic lepšího nebylo. Nemám nejmenších pochyb o tom, že autentizaci otiskem prstu zvoní hrana – a vlastně i home buttonům všeho druhu. K tomu dále.

Jak „hacknout” FaceID, když se vaši podobu teprve učí

Zatím se mému synovi ani mé dceři nepodařilo mé FaceID odemknout obličejem, ač se mi oba samozřejmě velice podobají, takříkajíc „jsou po mně“ :) Až si budete číst nadpisy článků o tom, jak se komusi podařilo „oklamat FaceID pomocí blízkého příbuzného“, nežerte to, protože to píše zřejmě někdo od Samsungu…

Realita je taková, že FaceID se na začátku teprve učí a adaptuje na vaši milou tvář v různých jejích podobách, a informaci o tom, že objekt, který se mu právě nepodařilo rozpoznat, byl skutečně váš obličej (byť najednou například bez brýlí, nebo bez make-upu, nebo s inhalační maskou v ústech) se dozvídá jedině tak, že vás po nepovedeném pokusu vyzve zadat váš PIN. Pokud tedy v takové situaci zadáte správně svůj PIN, přidá iPhone X poslední nepovedený pokus o autentizaci k informacím o vaší podobě a příště už s touto variací vaší tváře bude počítat. Což je velice chytré a nenásilné řešení (druhá možnost pro dlouhodobou adaptaci na proměny vaší tváře by byla manuální: jednou za čas by vás systém vyzval k nové rekalibraci FaceID; to by bylo otravné a nepříliš důmyslné).

Co z toho plyne?

Pokud např. majitelka iPhonu X použije své zatím nedostatečně „našprtané“ FaceID a pokusí se pomocí obličeje svého syna (který je jí podobný) odemknout iPhone X, pravděpodobně se autentizace nepodaří. Nicméně, pokud poté matka zadá svůj PIN, specifické rysy synova obličeje se přidají do „neurálního otisku“ matčiny tváře jakoby byly její. Pokud tento postup párkrát oba zopakují (což se vlastně může stát tím, že si mobil budou přehazovat z ruky do ruky a zkoušet to, aniž by mezitím provedli restart FaceID), začne být mobil odemykatelný i synovým obličejem.

Z toho plyne následující varování: pokud si s vaším iPhonem X (a s odemykáním pomocí FaceID) někdo hraje, nezadávejte svůj PIN hned, jak vám jej vrátí. Stačí, když pak mobilu necháte zhasnout displej, anebo jej přimějete k nové autentizaci. Že nevíte, jak na to? Stačí lehce lehce přejet prstem na spodním okraji displeje nahoru a zase dolů, jako byste jej chtěli otevřít (v místě digitálního Home Buttonu). Tím FaceID znovu aktivuje a pokusí se rozpoznat vaši tvář. Pokud se mu to nepodaří, PIN už zadat ale můžete.

Výhrada č. 2: tlačítkový Home Button byl lepší

Druhé velké téma iPhonu X, které vyvolává kontroverze, je náhrada Home Buttonu gesty (=vizuálně digitálním proužkem na spodku displeje). Pro Koncil v iPure jsem v půlce října odpověděl na otázku, jak těžký bude přechod pro uživatele, toto:

„Tady trochu váhám, i když si myslím, že to nijak jinak moc vyřešit nejde a že vzdálená budoucnost bude téměř úplně beztlačítková. Myslím, že taktilní, pevnou mechanickou odezvu tlačítka máme v krvi, je v našich mozcích po víc než staletí prodrátována jako spouštěč akce realizující naše rozhodnutí: ať už malého, jako je zapnutí mikrovlnky, nebo velkého, jako je shození bomby. Je dominantním rozhraním, jímž jsme dosud mohli komunikovat se stroji: zmáčknutím tlačítka či jeho alternativy jsme z 99 % dosud ovládali svět. Gesto je proti tlačítku z podstaty pomíjivé, éterické, nevěrohodné, teatrální a nepřesné. Gesta primárně vyjadřují emoce, pak teprve akce, byť v omezené míře jistě existují i „akční“ gesta, která jsou spouštěčem život zachraňujících akcí. Jiné srovnání taky můžeme položit takto: gesto je k tlačítku tak trochu jako e-kniha k papírové knize. Tedy: zvykneme si, někdo rychleji, někdo pomaleji, a zpočátku nám bude cosi chybět.”

Za svým názorem na vztah gest a tlačítek si nadále v obecné rovině stojím (až na to nepříliš trefné srovnání s elektronickými knihami). Nicméně mýlil jsem se v jedné věci: na Home Button zapomenete mnohem rychleji, než to na první pohled vypadá. Což jen potvrzuje, jak je ošidné dělat úsudky o něčem přelomovém bez toho, abyste si nejdřív udělali vlastní hlubokou zkušenost. Svůj výrok bych nyní ale doplnil. Nejdřív obecně:

Gesta časem převezmou většinu běžného ovládání, nicméně některé důležité interakce zůstanou dlouho vázány na mechanická tlačítka. Při zapínání mobilu, u placení, poplašném volání pomoci či při vypínání zvuku „poslepu v kapse“ je prostě z technických nebo bezpečnostních důvodů potřeba použít tlačítka (a/nebo odlišit náhodné gesto od důležitého rozhodnutí).

To, že mezi tato „důležitá rozhodnutí“ na iPhonu X už nepatří ani otevření mobilu, ani přepínání a ukončování aplikací, se po chvíli používání ukazuje jako velice praktická změna. Jsem z ní vlastně úplně nadšený nejen proto, že se odstraněním Home Buttonu získalo trochu víc místa pro displej. Pojďme si to probrat gesto po gestu:

Namísto stlačení Home Buttonu => gesto palcem zespodu nahoru

Stlačení Home Buttonu (u novějších iPhonů navíc pouze hapticky simulované) je klíčová interakce. Nyní namísto toho přejedete palcem od spodní hrany displeje nahoru.

1. V případě, že máte spuštěnou appku, tato appka se během pohybu palce začne minimalizovat a „vzdalovat“ od vás, aby v závěru gesta skončila ve „své“ ikoně na Home Screenu. Velice rychle zjistíte, jak moc je to lepší než stisknutí Home Buttonu: gesto je totiž částečně vratné! Zatímco při stisknutí (cvaknutí) Home Buttonu se appka prostě hned zavře (a dnes už mi připadá vyloženě divné, proč nějaké polomechanické tlačítko zavírá aplikaci), u gesta na iPhone X máte ještě chvilku čas na rozmyšlenou – pokud gesto totiž nedokončíte, ale prstem sklouznete zase zpátky, appka se znovu maximalizuje a pokračuje v běhu. Home Button proti tomu funguje v režimu 0/1, takže jakmile jej jednou stlačíte, aplikace je pryč. Zdá se to možná jako malý rozdíl, ale při stovkách každodenních interakcí zjistíte, jak je to extrémně intuitivní a nápomocné proti 0/1 tlačítkovému zavírání.

Nahoře: zde jsem v aplikaci Aktivita přejel palcem ze spodku displeje nahoru.

2. V případě, že jste na Home Screenu na první obrazovce (ta nejvíc vlevo) a uděláte uvedené gesto nahrazující stlačení Home Buttonu, obrazovka s ikonami se jen maličko „vzdálí“ a zase vrátí do původní podoby a jinak se nestane nic. Tato vizuální zpětná vazba je pocitově v souladu s tím, co se děje při zmenšování appky. Pokud nejste na první obrazovce, gesto způsobí rychlé přerolování na první obrazovku.

1. Nejdříve zaroluji na třetí obrazovku, 2. pak použiji gesto imitující stisknutí Home Buttonu, 3. tím se zaroluje zpátky na první obrazovku, 4. pak znovu použiji ono gesto, 5. čímž se ikonky lehce zmenší a zvětší, jinak se nic nestane. A pak znovu... :)

Abych to shrnul: na gesto nahrazující hlavní funkci bývalého Home Buttonu, tedy vypnutí appky, si zvyknete během několika vteřin a rozhodně si jej oblíbíte.

Namísto dvojstisku Home Buttonu => pohyb palcem zleva dole doprava nahoru

Přepínání běžících aplikací a zejména s ním spojené dvojité stisknutí Home Buttonu považuju za jeden z nejhorších prvků na iOS od doby vzniku. Rychlý dvojklik (myši, tlačítka, čehokoli) by se měl nejspíš v budoucnu zákony omezit na pár výjimečných situací (na co máme tu EU?:), protože:

vyžaduje opravdu cvik, anebo soustředění v odhadu, jak se přesně liší „jednoklik“ od „dvojkliku“ či „dvojího kliknutí“; starší lidé s motorickými problémy či méně citlivými prsty s tím mají zvláště velké problémy;
denně pozoruji pod prsty kolegů a kolegyň strašlivou kalamitu klikání dvakrát tam, kde stačí jednou (případně jednou tam, kde je nutné dvakrát), protože různé systémy a dokonce i jednotlivé aplikace v rámci systémů to mají různě.

Utrpení!

Jenže tento průšvih je nyní – aspoň na iPhonu X – téměř dokonale vyřešen. Přepínání aplikací nevyžaduje dvojité stlačení ničeho – stačí udělat jednoduché gesto palcem z levého dolního okraje displeje šikmo nahoru někam blíže středu. Plynulé vysunutí zmenšeného přehledu běžících aplikací zleva a haptická odezva (stejně jako u dvojstlačení Home Buttonu) vám potvrdí, že si vedete dobře: nyní stačí listovat zleva doprava a vybrat si aplikaci, do níž se chcete přepnout.

PS: ano, potvrzení o nakupování/instalaci aplikací (či Apple Pay) se dělá dvojklikem tlačítka On/off na pravé hraně iPhonu. Přestože obecně dvojklik nepovažuji za dobré řešení pro obvyklé ovládání čehokoli, toto je přesně ta situace, kdy výjimka potvrzuje pravidlo a jasně odlišuje běžné blbnutí s appkami od relativně závažného rozhodnutí. Dvojklik na bočním tlačítku totiž spolehlivě zajistí, že nákup neprovedete v žádném případě náhodou. Nenpadá mě, jak to spolehlivě udělat jinak.

Takto vypadá přepínač úloh poté, co jste lehce přejeli prstem z pozice vlevo dole mírně doprava a mírně nahoru a tam prst zvedli z displeje.

Gesto pro přepínání appek je asi jediné, které vyžaduje jistý nácvik. Když říkám „jistý“, myslím cca 10-20 pokusů, než jej kompletně a bezchybně ovládnete. To ve srovnání s tréninkem a chybovostí „dvojkliku“ není tak zlé. Navíc, opět velice brzy zjistíte, že tento typ interakce s aplikacemi v mobilu je vlastně mnohem přirozenější (je jim jaksi „blíž“), než dvojí mačkání tlačítka jak ve výtahu.

Pokud nějakou appku z přepínače aplikací přitáhnete „k sobě“ (k dolnímu okraji), maximalizuje se. Opačný směr pohybu palce (nahoru) kupodivu aplikaci neukončí, jak jsme byli zvyklí, ale pouze ji minimalizuje a ukončí přepínač úloh. Pokud totiž chcete appku „odstřelit“, musíte v přepínači úloh nejdřív uvolnit palec, pak jej znovu položit na appky a podržet, čímž se u všech appek objeví klasické – v červeném kroužku. Toto je velice zajímavé designové rozhodnutí, které přidalo překážku na cestě k rutinnímu sestřelování běžících aplikací; dost jsem nad tím přemýšlel a dospěl jsem k závěru, že:

Apple nejspíše ze svých logů zjistil, že lidé pravidelně a ve velkém „sestřelují“ běžící aplikace v domnění, že tím ušetří baterii. Až na výjimečné případy aplikací jako Facebook apod. je to však přesně naopak: pravidelným sestřelováním appek a jejich opětovným spouštěním nutíte systém načítat appky znovu do paměti, což je energeticky mnohem náročnější, než když běží uspané na pozadí.

Nevím, co si o tom myslíte – pravdou je, že tato minipřekážka není univerzální a na všech ostatních iPhonech je vše stále postaru – takže taky může jít o chybičku, prostě uvidíme.

Mám nicméně k virtuálnímu Home Buttonu dvě drobné pochybnosti, které ale rozhodně nejsou dealbreaker a vsadím se, že je Apple ještě časem doladí:

když je mobil naležato a je spuštěná aplikace, nový „Home Button“ (tedy proužek na spodní části displeje) se přesune a zobrazí na delší straně. To je logické a fajn, akorát protože na iPhone X neexistuje ležatý mód v Home Screenu (jako u pluskových verzí iPhonů), vypnutí aplikace vás vrátí do otočeného Home Screenu;

Takhle to vypadá naležato: všimněte si linky virtuálního Home Buttonu dole

zásadními gesty plně obsazený spodní okraj displeje donutil Apple přesunout gesta pro stažení rolety s notifikacemi a navigačním centrem nahoru „do uší“; byť je mobil i pro mé krátké prsty nyní ovladatelný jednou rukou (s iPhone 7 Plus jsem to nedával), tato gesta jsou přece jen na hranici komfortu a navíc o nich nikdo neví (toto prý napravuje nový update iOS v době vydání článku zatím v betě).

Jedno malé plus:

Home Button (zejména ten původní plně mechanický) býval vždy jednou z nejcitlivějších a nejporuchovějších komponent iPhonů (a pokud vím, u jiných značek je to obddobné). Pochopitelně – nejčastěji používaný, nejvíce namáhaný prvek. S iPhonem X tato starost odpadá. No more výměny buttonu za nemalé peníze! (Ok, cena iPhonu X to tak trochu dorovnává…)

Namísto tapnutí na Home Button (Reachability/Dosah) => přejetí prstem zespoda nahoru

Pokud máte relativně krátké prsty jako já, možná používáte funkci Reachability (Dosah), která posune obsah celé obrazovky shora dolů blíže dosahu vašich prstů. Na všech iPhonech s Touch ID se pro toto gesto používalo dvojitého tapnutí (nikoli zmáčknutí) Home Buttonu.

Na iPhonu X je gesto nahrazeno (pro mne opět intuitivnějším) přejetím prstu přes dolní okraj displeje směrem dolů. Funkci ovšem musíte zapnout v menu Nastavení/Obecné/Zpřístupnění/Dosah.

Zde provádím gesto „Dosah“.

+ fungl nová funkce: přímé přepnutí mezi posledními aplikacemi

A toto jsem si naprosto zamiloval! Abyste se přepnuli mezi posledními aplikacemi, nepotřebujete nutně spustit přepínač úloh: můžete využít gesta přejetí přes dolní okraj obrazovky doleva či doprava (přes proužek na displeji – onu digitální obdobu Home Buttonu), což způsobí plynulé najetí nezmenšené předchozí aplikace do popředí. Například při kopírování čísla účtu a parametrů platby poslaných mailem se můžete takto jednogestově přepínat mezi bankovní aplikací a mailem, což je fakt rychlovka, zatímco starší iPhony vás nutí v tomto případě ke dvěma gestům: dvojklik na Home Buttonu (ten bych počítal skoro za dvě gesta sám o sobě) a pak vždy tapnutí pro výběr poslední appky.

Takto to vypadá při přímém přepínání mezi dvěma posledními aplikacemi pomocí přejetí prstem doleva a doprava po virtuálním Home Buttonu

Výhrada č. 3: výřez, neboli notch

Popravdě, mně výřez nevadí, dokonce se mi líbí ouška, která vznikají na okraji displeje. Podle mě je toto umístění senzorů správným rozhodnutím Applu s ohledem na nutnost zachovat iPhonu X nějaký jasný designový identifikační prvek, o němž se dá mluvit a klidně se vůči němu i vymezovat. Navíc se ukazuje, že tvůrci appek se s tím vyrovnávají nejen rychle, ale taky s gustem a vypadá to dobře. Z českých developerů musím pochválit např. EquaBanku, jejíž už tak zdaleka nejlepší iOS bankovní appka byla aktualizována pro plný rozměr iPhonu X už před dvěma týdny.

TIP: pokud někomu na jeho novém iPhonu X výřez vyloženě vadí, může zkusit jej zamaskovat pomocí wallpaperů například s aplikací Notcho anebo Notch Remover. Zrádce :)

Koupit, nekoupit?

iPhone X považuju za přelomový mobil a za zdaleka nejhezčí a nejkompaktnější zařízení svého druhu, které bude ještě dlouho udávat směr. Výhrady a negativní reakce kritiků spojené s jeho uvedením jsou převážně reakcí na neznámo, jak už to tak často bývá. Vzhled, technologie, ovládání i systém totiž drží pohromadě s překvapující samozřejmostí a lehkostí. Na obecné rovině a s ohledem na dnešní možnosti technologie podle mě nemá chyby – a má pouze můj obdiv. Přesto myslím, že v konkrétních detailech se určitě najde prostor pro zlepšení: např. v oblasti konzistence ovládání a interakce (věc softwaru). Nicméně: proto milujeme updaty, ne:? :)

Takže pokud váháte: podle mě záleží fakt jen na tom, jestli na něj máte.