Zastavte doomscrolling – a nenechejte se už traumatizovat

Pokud jde o dodržování návyků v oblasti duševní hygieny, poslední týdny jsou tedy pořádnou zkouškou disciplíny. Setkávám se s tím, že řada lidí kolem mě si:

1. stěžuje, jak jsou ve stresu kvůli válce a že špatně spí

a současně

2. od probuzení do poslední chvíle visí na internetu, sociálních sítích a mají pozapínané všechny notifikace.

Jak to jde dohromady, co myslíte? Přiznávám, že jsem tam byl pár dní taky, ale už tam nejsem. Neb nerad opakuju stejné chyby (=ty ze začátku pandemie), přestal jsem s výše uvedenou destruktivní praxí cca 28. února. Zprávy sleduju 1-2x denně, tu a tam si odložím hlubší komentáře na přečtení o víkendu, s trolly nediskutuju a tu a tam pomáhám. A je mi lépe.

Během posledních týdnů přirozeně vznikla poptávka po diskusi na téma, jak zvládat současný stres a obavy. A tak jsme si v rámci 5. klubového Q&A callu před pár dny vyměňovali zkušenosti. Zde je výběr z mnoha tipů, které jsme během callu dali dohromady:

• Přestaňte kontinuálně sledovat zpravodajství v přímém přenosu (socky, média) – vypněte notifikace pro breaking news – aneb „stop doomscrolling“; být trvale v obraze naplňuje hned několik našich potřeb (fiktivní pocit kontroly a připravenosti, zvědavost až fascinace, i přání narazit na dobré zprávy, dozvědět se co nejdřív, že „už hrozba pominula” ap.) – ale nakonec jsme jen masivně zaplavováni negativními emocemi a nabíháme si na trauma. Jednou dvakrát denně stačí! Je naší povinností snažit se pečovat o své zdraví, žít, pracovat, starat se o druhé kolem nás.
• Videa: než si pustíte nějaké nasdílené drastické video, dobře si prostudujte reakce a kontext, abyste věděli, co čekat a rozhodli se správně, zda to opravdu chcete vidět a slyšet. Pokud už musíte, emoční nálož sníží, když vypnete zvuk a na video se díváte v menším formátu, nebo i černobíle.
• Hrejte hry namísto sledování socek. Dvě mouchy jednou ranou! Podle hojně citovaného výzkumu z roku 2017 lze snížit negativní dopady vystavení traumatickému zážitku dodatečně pomocí hraní jednoduchých her (jako je Tetris) nebo slovních her! (Podle výzkumu se sníží dopady, když hrajete jeden až čtyři dny po zážitku). Já jsem cíleně nahradil nutkání chodit na Twitter dvěma neméně návykovými aktivitami – buď hraním návykového Blockudoku, anebo Letterpress – případně učením se programování. Všechny tyto aktivity mají (pro mě) jistou úroveň náročnosti i schopnost vyvolat závislost, dohromady tedy rychle přepsaly návyk chození na socky. Klín klínem, ale právě proto to funguje.
• Získejte nad fiktivním podnětem fiktivní kontrolu. Významným akcelerátorem úzkosti a paniky je i pocit ztráty kontroly. Jakmile se naučíte, že vás nějaký spouštěč „rozseká” (=nastartuje spirálu úzkosti), spirála se skutečně začne točit pokaždé, když si mozek vzpomene, že i posledně jste nad emocemi ztratili kontrolu. Některým lidem proto pomáhá vytvořit si symbolickou protiakci, odpověď, která vám pomůže pocit kontroly simulovat. Podnět (např. čtete noviny, vidíte zmínku o jaderném kufříku, a už si představujete apokalypsu) vás vyděsí a paralyzuje, jako by šlo o skutečnou hrozbu. Přitom je to jen představa – právě teď se vám nic neděje, jste reálně v bezpečí. Skvělé je, že mozek můžete někdy ošálit i nějakým rituálem, slovní, symbolickou akcí, kterou si vyvinete proti podnětu. Ačkoli i ona je jen představou, můžete mozek postupně naučit, že „nejste bezbrannou obětí“. Já si například barvitě představuju, jak mučím jistého zloducha.
• Dobrá zpráva je, že skoro 90 % lidí v ČR označilo ruskou invazi za „neobhajitelný akt agrese”; těch pár procent zbývajících má ale velmi věrné publikum v nás devadesátiprocentních – sdílíme a komentujeme názory  šiřitelů dezinformací, jako by na nich záleželo – tím jim zvyšujeme dosah;  zarputilé konspirátory nenapravíte (anebo předem nepoznáte, zda napravíte); nedělejme to naslepo, tu pozornost si nezaslouží – naši pozornost si zaslouží především lidé, které známe, naši blízcí či lidé v nouzi. A pokud jde o podezření ze spáchání trestného činu: hlaste to policii – všechno ostatní ignorujte a nechejte hnít v díře popletenosti a zapomnění.
• Pomáhejte. Jakkoli. Nejen, že je vaše pomoc opravdu potřeba (finance, osobní zapojení), ale dodá vám i pocit kontroly, smyslu a naděje. Osobně i za firmu posílám(e) peníze, asistoval jsem s koordinací ubytování atd.

Jak se držíte vy? Co funguje vám? Diskutujte pod článkem.

Tip: desítky dalších tipů a nápadů od členů klubu Lifehacky včetně záznamu naší nedávné debaty jsou k dispozici zde, tedy v archivu klubu. Přidejte se k nám – výhod členství je spousta, a navíc v ničem nebudete sami. Těším(e) se na vás.