Nowatch: hodinky, které vyrábějí čas
Toto je aktualizovaná a rozšířená verze původního postu z Instagramu Lifehacky.
Jít neprošlapanou cestou je těžké. Můžu potvrdit, před pár hodinami jsem se na Vysočině dral hlubokým sněhem k chalupě... Když jde o technologie, může to mít ale i horší následky, než zpocená záda a boty plné sněhu. O to víc si u inovativních firem takové odvahy cením.
Nowatch je nizozemský startup, který se s pomocí crowdfundingové kampaně rozhodl udělat Nehodinky, elegantní nositelné chytré zařízení, které má místo displeje drahokam. Cože? Ano – a dokonce vyměnitelný! 💎
Samozřejmě jde o vysoce technologicky propracovaný gadget plný biosenzorů, včetně jednoho méně rozšířeného – senzoru vodivosti kůže. Ambicí projektu je podle tvůrců prohloubit uživateli schopnost prožívat přítomnost. Jejich sloganem je „Čas je teď.“ V tom jsme určitě za jedno.
Jako u většiny podobných zařízení je základem biofeedback, tedy zpětná vazba reagující na biometrická data, snažící se reflektovat uživatelův životní styl, kvalitu spánku a zejména aktuální míru stresu. Tu vyhodnocuje pomocí tepové frekvence a především měření změn vodivosti kůže (electrodermal activity, EDA).
Jak to funguje? Ve zkratce zhruba takto: psychický i fyzický stres vede k vylučování kortisolu (jeho přímé měření „z ruky” není zatím snadné) –> vyšší hladina kortisolu pak vede k vyšší míře pocení –> a tu změříme díky naměřeným změnám vodivosti kůže. Po 14denní kalibraci a naučení algoritmu je taková analýza údajně stejně věrným odrazem emocionální aktivace jako metriky odvozené z tepové frekvence (včetně HRV) – některé studie (viz níže) hovoří až o 90% přesnosti. A díky kombinaci s dalšími sensory lze dosáhnout ještě vyšší přesnosti. Všechny tyto biometrické zkratky snažící se levně změřit stav složitého organismu, mají samozřejmě své slabé stránky; ostatně psal jsem o tom zde v souvislosti s HRV.
Projekt Nowatch se vymezuje proti klasickým wearables, které nás namísto zlepšení životní pohody zaplavují notifikacemi, stahují nás na socky a náš vnitřní zen moc „nezlepšují”. Nowatch se vydal opačným směrem a opravdu v tom nemohl zajít dále...
Zdá se mi také, že sympatickým rozměrem projektu je také důraz na udržitelnost a fair-play. Na rozdíl např. od Fitbitu (dnes Google), který si technologii Philipsu dávno „vypjůčil” (byť soud loni vyhrál), Nowatch ji od začátku přiznává, licencuje a obohacuje o vlastní know-how.
Proč měřit stres?
Většina lidí skeptických k možnostem technologií v přínosech našemu blahobytu má jasno: tělo má vlastní notifikace, kterými nám dává vědět o tom, že prožíváme stresovou situaci. Ano, je to právě zvýšené pocení, je to zkrácený dech a zrychlené dýchání, je to zaplavení horkem, úzkostí či jinými emocemi, je to strnutí atd. Tyto silné, viscerální reakce jsou samozřejmě skvělým signálem, jenž jsme zdědili od našich předků. Jejich funkcí je v reakci na ohrožující podnět s námi doslova pohnout, anebo nás učinit neviditelnými pro predátora – a zachránit nám tak život. Většinou si jich snadno všimneme a nepotřebujeme notifikaci.
Lidé se mě ptali, „Nač potřebuješ měřit stres, to přece poznáš, ne?”
Jenže dnes už nejsme denně vystavováni takovým bezprostředně ohrožujícím podnětům; spíš jejich mediálním zástupcům: ohrožení života je z velké části jen fiktivní (vzdálené hrůzy, naše snaha o dokonalost, tlak na pracovní výkon atd. – jsou odvary původních hrozeb). Tělo na tyto triggery však reaguje podobně jako kdysi – ne jednorázově, ale trvale. A zatímco nárazový stres nás sám o sobě nás nezabije (dokud nepodlehneme strachu, že nás zabije), menší, zato trochu skrytý a dlouhodobě působící stres může napáchat spoustu škody: na náladě i zdraví.
Dle mého názoru právě zde vzniká jistý prostor pro wearables: ne všichni rozpoznáme tyto trvalé jemnější signály zátěže, které nám otravují celé dny a noci a nakonec ničí i naše zdraví. Nemusíme se hned roztřást, být zaplaveni horkem či se viditelně zapotit: naše těla reagují nepozorovaněji – a my tyto signály ignorujeme. V tu chvíli může být malé přátelské ponouknutí od chytrého gadgetu, který reaguje na nižší úroveň našich viscerálních změn, užitečná zpětná vazba. Jako když vás někdo upozorní: máš úplně vytrčená ramena, vypadáš napjatě, nechceš se chvíli vykašlat na práci a jít se projít? Večerní zpětný pohled na celodenní průběh hladiny stresu během dne nám zas může pomoct odnaučit naše zlozvyky pro zbývajících pár týdnů našeho života.
Začátek dobrý, všechno dobré?
Zařízení testuju s přestávkou od prosince 22 a zde jsou mé zkušenosti v kostce.
Ve zkratce: hardware krásný, software stabilní, ale se slabinami, koncept odvážný. Celkově: dobrý začátek. Na algoritmech i appce se určitě bude pracovat, ostatně nedávno dorazil první update se spoustou oprav. Celkově největší výhrada: ocenil bych přehlednější vhledy, díky nímž bych mohl naměřené výsledky vyhodnotit a promítnout do života.
Podrobněji:
Kladné stránky
- ke koupi jsou tři typy nerezu, mnoho druhů kamenů (mám LAPIS LAZULI) + jedna „prázdná” nerezová face, keramická záda, žádný plast, několik typů řemínků
- celkově velmi precizní zpracování a detaily, celek působí spíše jako svérázný šperk, spojující vás s materií (ten kámen je prostě kus Země), než jako laciný plastový bazmek (zvažuju kožený řemínek)
- vodotěsné 5 ATM
- kromě senzoru pohybové aktivity, teploty a tepové frekvence měří zmíněnou vodivost kůže, a brzy i SpO2
- pokud v čase tu a tam přidáte štítek s vlastním hodnocením nálady, měl by se učit – toto jsem neměl s první verzí sw trpělivost ověřit, po updatu tomu dám druhou šanci
- z naměřených a zadaných dat pak vyvozuje a predikuje míru stresu či kognitivní aktivity, údajně dokonce na hodinu dopředu, takže se můžete trochu připravit, nebo naopak zavčas brzdit
- docela přijatelně měří spánek, ale ve srovnání s Ourou či Apple Watch (Ultra) častěji nepozná, kdy spánek začal a skončil – čekám na víc dat po updatu
- boční tlačítko je něco jako „záložka okamžiku”, k níž se vrátíte později a v appce popíšete, co jste dělali
- baterie vydrží na jedno nabití několik dní
Slabiny
- myslel jsem, že hlavní funkcí zařízení bude vibrovat při nárůstu stresu, ale do updatu to nedělalo (vibrovalo náhodně :), a od té doby jsem stres neměl, takže nemůžu zatím potvrdit, jak je toto efektivní
- appka je trochu krkolomná a – jak jsem zmínil výše – nedává aktuální a jasné akční vhledy – když se víc vžiju do laika, asi bych nevěděl, co s naměřenými hodnotami udělat
- občas mě zlobilo BT spojení a baterka mobilu se vybíjela rychleji, pokud aplikace běžela na pozadí; když se vypne běh na pozadí, pravděpodobně přestane zase fungovat biofeedback stresu
Shrnu to. Namísto toho, aby nám Nowatch čas ukazovaly či braly, se jej snaží zachránit: vyrobit. Ani fakt, že Nowatch působí jako šperk a já nejsem šperkový typ, mě neodradí pár dalších týdnů zkoušet, co může taková technologie přinést. Nepochybuji, že tento originální kousek bude přitažlivý pro část – spíše asi ženského? – publika. Hodně však bude záležet na tom, zda se jeho tvůrcům podaří étos i užitný rozměr kamenných časotvorných hodinek vysvětlit a doručit svým prvním uživatelům.
PS: Podrobnější a férové porovnání výsledků měření (zejména spánku) s Ourou, Apple Watch a EEG časem publikuji na blogu – až sesbírám víc dat.
Doplňující studie:
- Recent advances and perspectives in sweat based wearable electrochemical sensors
Machine Learning Techniques for Arousal Classification fromElectrodermal Activity: A Systematic Review
- 🤝 možnost výměny zkušeností s komunitou lifehackerů
- 📝 velké články
- 🩳 kraťasy
- 📧 lifehackerletter (legendární newsletter + přístup přes web)
- ⭐ bonusový obsah (Q&A cally s hosty, aktivní spojení se mnou přístup do archívu, fulltext všech callů!)
- 🍻 klubová setkání v Praze a Brně s výměnou zkušeností