Přes měsíc s Apple Watch – navždy spolu – a proč

Se sdílením pocitů ohledně používání Apple Watch jsem nespěchal. Myslím, že jednodenních a týdenních recenzí vyšlo a vyjde spousta, a že potenciální zájemci ocení spíše dlouhodobější zkušenosti nabyté až po sladění s osobním workflow.

Moje výchozí zkušenost před AW: kdysi jsem používal stařičké Suunto, dva různé Fitbity, Misfit Shine. Těsně před Apple Watch jsem však nosil několik měsíců Basis Peak od Intelu, které jsem si velice oblíbil a popravdě mi svým způsobem chybí. Jejich výdrž i velmi propracované a přesné měření (tepové frekvence i spánku) patří k tomu nejlepšímu, co na zápěstí můžete sehnat. Přesto teprve Apple Watch mi dokázaly radikálně změnit život: a vy se dozvíte, jak.

**Obrázek: dostal jsem právě metál za týden v pohybu. **

Jaké jsou?

• mé Apple Watch 42mm s nerezovým tělem a modrým koženým řemínkem (Leather Loop Blue) se mi vzhledově líbí; konečně chytré hodinky, které nevypadají jako sportovní gadget; jak je zvykem u Apple, dílenské zpracování a detaily ani náhodou nepůsobí lacině či plastově; jsou mnohem drobnější, než vypadají na fotkách (ještěže jsem si neobjednal 38mm verzi), ale taky pocitově podstatně těžší, než hliníková Sport verze (za to může nejen ocel, ale taky keramika na zádech)
• kožený řemínek Leather Loop působí (opět) jemněji než na fotkách, perfektně se zapíná a nastavuje i během dne; zpočátku mě dost mátlo tichounké „praskání“ nové kůže při některých pohybech zápěstí – pletlo se mi s haptickým vibračním signálem, takže jsem se na hodinky díval každou chvíli a trochu se vztekal; toto postupně zmizelo: jednak praskání téměř úplně vymizelo, jak kůže změkla, ale také se můj mozek adaptoval na jemné nuance v haptice; tip: zkuste tyhle řemínky;
• později jsem si pořídil i originální sportovní řemínek (černý), zejména kvůli pocení v posilovně; jeho vzhled i provedení (nejde o gumu či silikon, ale o sametově hladký elastomer) jsou velmi příjemné a byť se k obleku moc nehodí, na běžné „chození po městě“ je dostačující; vypadá s hodinkami rozhodně méně sportovně než když máte na ruce nějaký sporttester;
• jak jsem očekával, asi po týdnu jsem rutinně ovládl principy práce s prostředím a zejména notifikacemi; je nutné si uvědomit, že Apple Watch jsou miniaturizovaný počítač s malým displejem a velkými možnostmi, takže udělat je univerzální a současně přehledné a snadno ovladatelné byla pro Apple skutečně výzva; za mě: povedlo se, byť si na hodně věcí musíte přijít sami;
• ne-nativní aplikace jsou skutečně pomalé; spouštějí se někdy i několik vteřin; člověk si zvykne, ale není to úplně ono; naštěstí se blíží WatchKit 2, umožňující tvorbu nativních appek, tedy nejen přenášení „obrazovky“ z iPhonu; toto je zatím první ze dvou mých největších výhrad; přesto: hodinky jsou stabilní, nepadají, netuhnou, nerestartují se, neodpojují se;
• čeho jsem si všiml hned, je právě téměř 100% spolehlivost spojení s iPhonem (řekněme: 99%); u všech možných zařízení, která používám a spojuji s iPhonem přes Bluetooth, jsou výpadky dost obvyklé^[1] a taky hodně nepříjemné: obvykle jsou hlavním důvodem, proč zařízení nemůžu (např. pro notifikace) seriozně používat – není na něj spoleh; u Apple Watch je to jiné: kromě špičkového spojení přes BT perfektně funguje i propojení přes wifi (pokud má iPhone přístup k wifi, pak ji Apple Watch používají ke spojení s iPhonem, a to bez nastavování, samočinně); mobil tak často bývá úplně někde jinde v bytě či práci než já: a přesto jsme ve spojení; pravda je, že spojení přes BT je rychlejší, což se projeví zejména při spouštění aplikací;
• protože jsem na pošťáka s balíčkem v horku&dešti čekával před domem celé týdny, měl jsem hodně času si nastudovat recenze a zkušenosti šťastnějších majitelů: proto první věc, kterou jsem udělal po rozbalení a nabití, byla, že jsem vypnul všechny notifikace a i s přidáváním appek začal od píky;
• trvalo mi nějakou chvíli, než jsem Apple Watch zařadil do svého workflow přesně takovým způsobem, jaký mi vyhovuje; od okamžiku, kdy k tomu došlo, se jejich role v celém pracovním i osobním systému stala naprosto nezastupitelná; a to zejména díky řadě vedlejších efektů, které zmíním dále. Jaké nastavení tedy používám? Stručně řečeno: udělal jsem si z hodinek sekretariát s velmi přísnou a komisní paní sekretářkou; přes ni se ke mně dostane jen to nejdůležitější, na ostatní zprávy si prostě musím udělat čas u počítače či mobilu, neboť plošné notifikace mám vypnuté nebo ztlumené:
  • na iPhonu mám trvale vypnutý zvuk (páčkou), byť vibrace na něm zůstávají zapnuté; iPhone však dost často nechávám ležet kdesi na chodbě či v kuchyni, takže o hovorech jsem většinou informován výhradně hodinkami, a to pouze vibrací; hovory pak zvedám na zařízení, které se mi v danou chvíli nejvíce hodí – včetně hodinek;
  • o zprávách (iMessage) jsem opět zpravován opět „nejhlasitěji“ na hodinkách, tentokrát včetně cinknutí, které je docela tiché, ale v kombinaci s vibrací je přesně tak akorát hlasité, aby jej člověk neminul, když zrovna haptiku nevnímá (sport apod. :); na zprávy iMessage (SMS) obvykle odpovídám přímo z hodinek, a to buď předpřipravenou odpovědí, anebo diktováním, které je v tichém prostředí hodně spolehlivé, v hlučném méně;
  • upozornění na emaily mi do hodinek chodí jen od několika „VIP“ kontaktů: od Kateřiny, dcery, mámy, táty, od společníka, z pracovního Basecampu (my tam moc nežvaníme, 5 zpráv denně je průměr, obvykle je to spojeno s očekávanou akcí z mé strany) a z helpdesku nakladatelství (zákazníkům se snažím odpovídat vždy před vším ostatním);
  • ještě je pro mě důležitý @mention z firemního twitteru a občas zpráva z facebook messengeru (používám minimálně, ale když, tak jde o operativu s rychlým poločasem rozpadu konverzace);
  • dovolil jsem notifikace ještě kalendáři, tam je to při mé občasné zmatenosti docela praktické (pozorný čtenář mého blogu postřehne diskrepanci – ale skutečně jsem přešel z papírového kalendáře zpět na digitální, protože jsem pořád dělal chyby v zápisu);
  • tedy: žádné plošné notifikace mailů, žádné lajky z fb, retweety či oblíbené tweety apod. – nic nedůležitého nesmí přes práh, tedy pardon přes zápěstí;
  • shora zmíněná role kvality spojení s iPhonem je v mém worfklow u Apple Watch naprosto klíčová – spoléhám na ně jako na hlavní kanál, kterým se ke mně dostávají důležité věci během dne; po měsíci se ukazuje, že k výpadkům víceméně nedochází (ano, tak v jednom ze sta případů bych přísahal, že jsem byl v klidu a tichu, a přesto necítil haptiku či neslyšel notifikaci, ale to je skutečně výjimečné).
• výsledkem je dosud neuvěřitelný stav: mobil beru do ruky minimálně, a když, tak kvůli zvednutí hovoru či skutečně důležité věci; tatam je neustálé zírání na obrazovku mobilu (při chůzi, při čekání oběd, na zastávce, v tramvaji…); nechápu ještě úplně přesně, co se stalo, ale faktem je, že jsem přestal být tak nutkavě závislý na mobilu, aniž bych se o to víc díval na displej hodinek; podobnou zkušenost učinila řada recenzentů v zahraničí a někteří mí kamarádi hlásí totéž; 1000x sláva a i kdyby jen tento „vedlejší efekt“ měl být jediným přínosem hodinek, tak bych je měl rád.

Vlevo: ovládání Belkin WeMo modulů – lze zapínat a vypínat. Vpravo: myšlenková mapa v Mindnode Pro.

Nyní k dalšímu využití

• velice mě baví jemné upozorňování na pokrok v dosahování cílů ve fyzické aktivitě – a zejména výzvy k větší aktivitě, když dlouho sedím; s Petrem Ludwigem jsem kdysi vedl lehkou disputaci na téma „zdravotní škodlivost stavu flow“: podle mě, když se příliš zaberete do práce, která vás baví, zapomenete se najíst, napít, vyčúrat, prohýbat… takže možná jste chvíli šťastní, ale tělo strádá; flow není komplexní řešení osobní produktivity či osobního systému štěstí (to však Petr netvrdí); právě funkce hodinek, kterou si přezdívám „probuď se workoholiku“, mi připadá naprosto zásadní pro zdraví typického sedativce (=kreativní sedící činovník); když totiž dlouho (50 minut) sedíte, hodinky vás jemně upozorní, že by bylo fajn se krátce projít a protáhnout; s radostí vyskakuju a plním úkol, protože až to udělám, přijde pochvala, že jsem úžasný – a já se vracím do svého proudění;
• nechci se podrobně rozepisovat o sportovních funkcích a appkách Apple Watch, protože to je na samostatný článek; shrnu to tak, že považuji zabudovanou appku za přehlednou, dostačující a motivující pro průměrně aktivního člověka; čím jsem vyloženě zklamán, je ovšem kvalita měření tepu při zátěži svalů zápěstí (je to moje druhá a poslední velká výhrada); vyzkoušel jsem opakovaně a nakonec si potvrdil čtením různých fór na internetu, že toto je slabé místo měření tepové frekvence (= a následně odhadu spotřeby kalorií): pravděpodobně kvůli odkrvování a pohybu svalů v okolí zápěstí při silových cvičeních (zvedání činek apod.) mají Apple Watch sklon měřit špatně, a to konkrétně tak, že během této zátěže ukazují cca 1/2 skutečné tepové frekvence; pokud přestanete cvičit a měření „restartujete“ (stačí dát pauzu a restart v rámci aplikace Workout), okamžitě získáte správný výsledek; srdečně (to slovo zde není náhodou) věřím, že jde o chybu algoritmu, nikoli metody měření (protože např. Basis Peak používající stejnou technologii, ale jiný software, to nedělá). Ne, dotažení řemínku nemá vliv. Ne, nemám tetování.
• aha, a baterka, to vás zajímá: naprosto souhlasím s Petrem Márou, že nabíjení každý večer je lepší než nabíjení jednou za 3-4 dny; v rozmezí „3-4 dny“ je totiž skryt problém: hodinky přestanete hlídat a pak se vybijí uprostřed dne; to se u Apple Watch neděje: i při aktivním využívání mívám večer kolem 50 % baterie k dispozici (sundávám z nabíječky v 7:30, ukládám ke spánku v 23:30); asi by vydržely i celý druhý den, nebo měření spánku, ale do takového bateriálního hazardu zatím nejdu :)

Vlevo moje oblíbená minimalistická „watch face“ s komplikacemi Aktivita, teplota, nejbližší událost v kalendáři a fáze měsíce. Vpravo: feed instagramu.

Další postřehy

• velice zajímavým efektem používání Apple Watch je, že zjistíte, na kolik zpráv lze odpovědět (a neplodnou konverzaci šikovně ukončit) jen jednou z několika připravených odpovědí; já jsem si připravil „Ano“, „Ne“, „Jedu!“, „Aha“, „Díky!“, „Výborně.“ – to vše ze zápěstí, bez vytahování mobilu;
• občas se stává, že mi někdo volá v nevhodnou chvíli; dříve bych to buď típnul, nebo odpověděl zprávou „zavolám později“, což ve mně v případě některých volajících vyvolá pocit, že jsem je trochu nepříjemně odmítl; nyní velice často zvednu hovor na hodinkách, abych se omluvil a jednovětně hovor odložil na později – velmi pohodlné a do jisté míry úlevné pro obě strany
• samozřejmě, telefonování přes hodinky nesmí být dlouhé a nesmí být kolem velký ruch, protože reproduktorek je opravdu maličký; přesto si tento nový druh zápěstního hovoru nemůžu vynachválit, jakkoli jsem touto možností ve svých tajných snech o Apple Watch pohrdal;
• jo, a někdy zvedám hovor nosem; smějte se, ale je to velice praktické, někdy to dělám i u mobilu – velice rychle jsem se naučil trefit špičkou nosu na cíl – proč ne, je taky můj; výhrady, že hodinky vyžadují za všech okolností použití obou rukou, jsou tedy liché :)
• výborně funguje také ovládání žárovek Philips Hue v domácnosti pomocí appky Hue v hodinkách; až bude nový HomeKit, budu je zhasínat hlasovým pokynem (hmm, na to se celá rodina zvláště těší)
• vadí mi, že diktování odpovědi v češtině je možné jen u iMessage (tam funguje zato výborně); ostatní aplikace mají jaksi defaultně zapnutou angličtinu a já to neumím změnit (např. Evernote, DayOne apod.); chcete-li tedy něco přidat či hledat, nefunguje to (a ne, zapnutá česká klávesnice na iPhonu u dané appky nepomůže); doufám, že se to s novým WatchOS změní – anebo znáte řešení?

Celkově vzato se pro mě Apple Watch staly spíše horkou linkou ze sekretariátu, než zasedačkou, pracovnou, dílnou či ateliérem, jako je tomu u iPhonu/iPadu – ale přesně v této omezené roli jsou podle mne skvělé a nenahraditelné; nesmíte čekat, že na nich budete dlouze odpovídat na maily či dokonce hrát hry. Pokud jim vymezíte podobnou roli, jakou jsem jim dal já, přestanete si hrát s mobilem… a tak získáte něco, kolem čeho se hodinky točily odnepaměti: čas.