I v roce 2018 jsem si užíval spoustu zábavy a poučení s různými službami a gadgety. Některé fungují skvěle a pomáhají mi ušetřit čas, který mohu využít na zprovoznění těch ostatních, co tak skvěle nefungují. Jak říká staré české přísloví: čím víc gadgetů máš, tím víc do ní padáš. Každopádně, přináším vám svůj tradiční novoroční přehled svých digitálních i nedigitálních lifehacků za rok 2018. Je trochu dlouhý, jak sami zjistíte, až se na konci probudíte.

Gmail –> ProtonMail

Přibývající skandály a odhalení toho, jak různé bezplatné služby (notoricky Facebook, Gmail, Under Armour, ale taky Unroll.me, Quora, Reddit a další) využívají anebo špatně chrání naše data a soukromí, mě přiměly k úvaze, zda není na čas se o své soukromí začít trochu víc starat. Rok 2018 byl v tom skutečně výjimečný.

V prosinci 2018 jsem se proto odhodlal převést svůj soukromý e-mail z Gmailu na ProtonMail, což je švýcarský poskytovatel e-mailu, postavený od základu na myšlence maximální bezpečnosti a zajištění soukromí. Vytvořil jsem si také novou emailovou adresu na vlastní doméně.

Prostředí ProtonMailu je jednoduché a funkční (a v češtině, byť screenshot jsem použil anglický).

Přechod z jedné služby na druhou byl po letech využívání Gmailu zdlouhavý (hlavně kvůli desítkám registrací gmailové adresy u eshopů, služeb, bank apod.), a ještě bude nějakou dobu trvat. Završím jej dokončením importu archivu e-mailů a jejich smazáním na straně Googlu.

Už teď tedy mám nejen novou emailovou adresu a lepší pocit, ale také mi přibyly některé možnosti: mohu poslat zprávy end-to-end zašifrované nejen adresátům využívajícím ProtonMail, ale také ostatním adresátům (přes webové rozhraní), mohu nechat odeslané zprávy obsahující citlivý obsah po vypršení zmizet atd. ProtonMail také upozorňuje na slabiny v autentizaci domény, z nichž vám chodí e-maily od lidí, takže se můžete zaměřit na ověření, zda je odesilatelem zprávy skutečně osoba, od níž zprávu očekáváte. Skvělé taky je, že ProtonMail má na webu komplet české rozhraní a počešťování pokračuje i na další prvky systému a aplikace. Jejich podpora reagovala i během svátků do několika hodin a vždy ochotně poradí.

Chcete-li se tedy zbavit narůstajícího pocitu, že vám někdo leze do soukromí a chcete-li posílat zprávy bezpečněji, ProtonMail určitě vyzkoušejte. Srovnání bezpečnosti Gmailu a ProtonMailu najdete vysvětlené například zde.

Takto to vypadá, když zadáváte heslo šifrované zprávy a vzkaz pro příjemce, u něhož víte, že nepoužívá ProtonMail.

Nevýhody?

  • Je to nové, musíte si tedy zvyknout na něco nového :)
  • Pokud byste chtěli používat „svého“ emailového klienta na PC/Macu, musíte si nainstalovat tzv. ProtonBridge, který zajistí de/šifrování zpráv.
  • Webové rozhraní či iOS/Android aplikace ProtonMailu jsou ale naprosto v pohodě.
  • Nebudou vám samozřejmě také fungovat případné automatizace, na něž jste zvyklí (pokud máte nějaké externí aplikace typu IFTTT či Zapier napojené jako triggery na váš účet například u Gmailu).
  • Pokud nebudete používat na desktopu e-mailového klienta (přes zmíněný Bridge) ale jen webovovou a mobilní aplikaci ProtonMailu, nemůžete fulltextově prohledávat své zprávy a přílohy. To souvisí s vysokou mírou zabezpečení – vaše zprávy jsou totiž u provozovatele uloženy zašifrované (a ProtonMail k nim nemá klíč, takže do nich sám nemůže nahlížet). Zná jen předměty a metadata; nemůže v nich ani hledat. Plně prohledatelné jsou až v okamžiku, kdy je otevřete na svém zařízení. Pokud je tedy například hromadně načtete na váš disk přes vašeho klienta, kde zůstanou uložené, fungovat to bude, ale musíte mít zase dobře zajištěný svůj počítač.

Chcete-li, abych se tématu stěhování z GM na PM napsal více, dejte vědět, rád se podělím o tipy a triky. Zatím si můžete nastudovat například článek Leave Gmail in 10 steps a How to Back Up Your Gmail and View .MBOX Files :)

TIP: není-li to nutné, nikdy se nikde neregistrujte „zrychleně“ pomocí Facebooku, ale vždy si vytvářejte přímou registraci. Problémy se často objeví právě až při pokusu o změnu e-mailové adresy v rámci daného webu. Dost často to totiž už nejde kvůli spárování s Facebookem (nebo vaším Google účtem, pokud jste použili ten). Například u Spotify musíte úplně zrušit původní účet a vytvořit si nový.

Jednoho zabijete a vylezou dva další. Co je to?

Ne, nemám na mysli zombies, ale e-maily. Zvláště nejoblíbenější kategorií e-mailů jsou ty nevyžádané (a když se nad tím zamyslíte, vyžádaných je asi tak 1 %). Co s tím?

Celé roky používám SaneBox, za jehož služby bych dal ruku do ohně a dlouho ji tam pražil. Výhodou SaneBoxu je snadné organizování a třídění příchozích zpráv s vaší plnou kontrolou. Vím, že se Gmail pokouší svými taby o něco podobného, ale jsme zase u toho: Gmail vám leze do mailů, čte je. SaneBox to nedělá, sleduje jen odesilatele a předměty vašich zpráv, a přesto je velice dobrý, ba přímo skvělý. Nedávno mi kolega svěřil, že poté, co si zapojil SaneBox, přestal z mailboxu šílet. Přesně to tato služba dělá – ostatně se podle toho i jmenuje.

Bohužel, SaneBox nefunguje s ProtonMailem (z důvodů bezpečnosti), takže jsem napojení starého soukromého gmailového účtu zrušil a ponechal pod dohledem SaneBoxu jen pracovní Gmail.

V ProtonMailu jsem SaneBox nahradil jiným workflow. Pomohlo mi jednak odhlášení odběrů různých newsletterů před importem do ProtonMailu. Dále jsem si také vytvořil pravidlo (filtr) pro některé odesilatele – podle důležitosti buď zůstanou v inboxu, nebo jsou automaticky vytříděni do složek @SaneLater (nižší priorita) či @SaneNews (newslettery). Toto je v podstatě defaultní setup SaneBoxu, na který jsem byl zvyklý.

Nicméně, pro nové a neověřené registrace newsletterů už delší dobu vůbec nepoužívám svou e-mailovou adresu, ale Throttle. Je to systém, který brání, aby se z vás nestal e-mailový trotl.

Funguje jednoduše: když se chcete někde zaregistrovat k odběru čehokoli, pomocí pluginu v prohlížeči (funguje v Chrome, Safari, Fireforu, Opeře a taky i na iOS a Androidu) si vygenerujete ad-hoc anonymizovanou jedinečnou adresu, která bude spojena výhradně s vámi a daným webem (web se ale nedozví, komu patří). Throttle vám bude pravidelně denně posílat výběr zpráv, které vám dojdou na všechny adresy, které jste si přes něj vytvořili. Můžete si je navíc třídit do kategorií a na pracovní adresu nechat posílat jiný výběr než na tu osobní. Pokud se rozhodnete nějaký odběr ukončit (např. když se vám to nepodařilo udělat přes web odesilatele), prostě jej přes Throttle jedním kliknutím zrušíte a nemusíte v newsletteru hledat tlačítko „unsubscribe“ či jej hlásit jako spam (což není fér, pokud je jediným prohřeškem, že vás newslettery už nebaví). Je to geniální a fakt to miluju. Do Throttlu dnes už padá většina mých registrací, navíc jsem si ho vylepšil vlastní doménou (kterou na nic jiného nepoužívám), takže mé ad-hoc adresy nekončí na obecné @thrott.com :).

V Throttle není problém zjistit frekvenci newsletterů a nabídek a udělat si tu a tam prověrku s očistou.

S HomeKitem na věčné časy a někdy i jinak

Letos jsem si hrál s celou řadou zařízení s nálepkou HomeKit. Tato platforma je výborným a bezpečným řešením pro levnou chytrou domácnost – spotřebiče můžete doplňovat a obměňovat postupně, většinou si vystačíte s připojením přes WiFi, aniž byste museli instalovat nějaké kabeláže a servery jako je zvykem u „kamenných řešení“ pro chytré domy.

Bohužel to ale není vždy tak hladké, jak bychom chtěli, tedy v duchu pověstného „Zapnete a jede to.“ Před pár dny jsem proto publikoval své dlouhodobé zkušenosti a tipy & triky. Radím, jak zprovoznit nefungující, „nepřidatelná“ homekitová zařízení a gadgety v Domácnosti a jak s nimi pracovat – se zvláštním zaměřením na potíže s WiFi sítí.

Článek doporučuju všem, kteří s HomeKitem jakkoli bojují.

Blbý Baránek vs. chytrá zásuvka Fibaro 0:1 (PS: před polskou značkou Fibaro musím bohužel trochu varovat, zlobí)

Vím, proč spím, a proto Oura

Rok 2018 byl pro mě (i pro spoustu lidí, pokud správně soudím dle médií :) rokem spánku. V Melvilovi jsme vydali geniální a očiotevírající (i -zavírající) bestseller Proč spíme Matthew Walkera a tím se prostě ještě více roztočil proces měření a prohlubování spánku v ložnicích celé země. Zavedl jsem hned několik opatření:

  • spánek monitoruju pomocí Oury; nutno říct, že lepší screening spánku jsem zatím něměl možnost používat; mnozí se ptají „proč je to tak dobré?“ a „v čem je to lepší než FitBit či Beddit“ apod. Mám dvě odpovědi: 1. Oura je hi-tech, vše ostatní je low-tech: špičkově a přesně měří, co dokáže změřit (mj. i tělesnou teplotu), špičkově vyhodnocuje, funguje bezchybně (ala Apple) a výborně vypadá. 2. Oura má naprosto skvělý koncept: na spánek a další měřené biologické hodnoty (včetně pohybové aktivity) se nedívá jen jako na jakousi veličinu či graf vytržený z kontextu, ale dlouhodobě vyhodnocuje vaše trendy v mnoha rovinách; z více faktorů se pak „učí“ váš životní styl a dokáže pak vyhodnotit a předpovědět skóre vaší denní „připravenosti" (k výkonu fyzickému i mentálnímu); je to skutečně šokující, jak dobře Oura dokáže už ráno odpovědět na otázku, jak se během dne budete cítit, a zda má smysl se pouštět například do kreativní činnosti či náročného tréninku, či vzít váš den zlehka a raději odpočívat; toto – pokud vím – neumí nikdo jiný, jen Oura – a Oura to navíc umí opravdu dobře; (PS: tím pádem považuji i námitku ohledně vyšší ceny za irelevantní; od chuťově univerzálního meníčka pro každého – typu FitBit – nemůžete čekat vybraný a hluboký kulinářský zážitek špičkového restaurantu, kde vám uvaří kuchař top kvality)
Graf denní připravenosti (readiness) a spánku (dolní) – jak vidíte, korelace tam je, ale denní hodnoty nejsou tupou extrapolací pověstného „sleep score“, je za ním více dat a dlouhodobé učení.

Ale nešlo jen o měření:

  • díky radám Hynka Medřického, který se zabývá toxicitou světla, jsem vyměnil doma většinu žárovek za zdroje řady Philips SceneSwitch, které umožňují manuálně běžným spinačem snižovat obsah (večer škodlivého) modrého světla ve třech krocích; (zajímavost: Philips se přejmenoval na Signify)
  • také jsem si pořídil červené brýle a po 21h je používám téměř bez výjimky denně; můj hluboký spánek a usínání se výrazně zlepšily, což Oura kvituje s povděkem;
  • večer také nepoužívám displeje bez zapnutého softwarového filtru („Od soumraku do úsvitu“ je nedostačující a propouští toxické modré frekvence); chcete-li si to nastavit, zkuste tento můj screencast (pozor, pravděpodobně budete muset stránku nechat načíst opakovaně, když to nepojede napoprvé);
  • jako velice důležitý faktor se u mne projevilo dlouhodobé doplňování magnesia v podobě dobře vstřebatelného a na nervy pozitivně působícího magnesium malátu (kyselina jablečná), který koupíte například zde; osobní zkušenost: jakmile mi došel a zapomněl jsem jej nahradit, po cca týdnu se mi spánek začal zhoršovat (lehčí spánek, buzení s pocitem ztuhlosti ap.) – pár dní po nasazení opět nastalo zlepšení. Budu dále vyhodnocovat :)

iPhone XS, iPad Pro a Apple Watch 4

Kdo mě zná, tak ví, že stěží odolávám vábení jablečných novinek: letos jsem upgradoval celou svou mobilní stáj:

  • iPhone XS je určitě ten nejlepší jablečný telefon, který Apple kdy udělal :) – moje dojmy jsou: fantastický výkon, displej i výdrž, rychlé Face ID a foťák jak ze sci-fi; (mimochodem, OLED displej u modelů XS a X se vyplatí, pokud vám záleží na spánku; se zapnutým červeným filtrem – viz výše – totiž LED displej modré frekvence propouští, OLED nikoli)
  • Apple Watch 4 – nosil jsem dosud nerezové dvojky, takže skok na verzi 4 byl skutečně masivním zlepšením: hlavně pokud jde o výkon; samozřejmě, že stále čekám na to zpropadené EKG!
  • iPad Pro – moje mobilní láska roku; vzhledem k tomu, že jsem v roce 2018 začal víc malovat Pencilem (s Procreate a Concepts) či modelovat pro 3D tisk (Onshape a Shapr3D, byl toto nutný upgrade, jehož ani vteřinu nelituju a dost si jej užívám.

IMG_0023
Můj sertralinový sen překreslený pomocí Procreate.*
*Možno použít jako wallpaper.

reMarkable pomalu dozrává, ale ještě tam nejsme

Pokud jde o čtenářský zážitek, není nad papír. Na tom se shodnou čtyři z pěti čtenářů. Druhou nejlepší (a první digitální) alternativou je pro mě reMarkable: jeho velký e-inkový displej a možnost čmárat do e-knih a dokumentů je prostě fantastická, navíc na něm neexistují notifikace a vlastně ani jiné možnosti vyžití, než čtení, psaní a kreslení (=jako papír). Tuto moderní „břidlicovou tabulku" jsem zpočátku právem dost kritizoval kvůli chudému a nedoladěnému systému a trochu jsem celý projekt házel přes palubu.

Tvůrci se ale naštěstí během posledního roku pochlapili a v průběhu několika updatů přinesli pár zásadních zlepšení, které vedly k tomu, že jsem nakonec reMarkable vzal na milost a začal jej pro různé činnosti aktivně a docela rád používat. Mezi největší zlepšení patří obecné odstranění bugů, zvýšení výdrže baterie, ukládání psaných poznámek ve vektorové podobě (zrychlení a také úspora místa proti předchozím bitmapám), nově přibylo rozpoznávání psaného textu včetně češtiny – a ta tam kupodivu funguje skvěle.

rM je vhodný pro milovníky e-inku, tichých zákoutí, klidu a pomalosti :)

Co jsem na rM v roce 2018 hlavně dělal:

  • četl jsem na něm různé dokumenty a knížky v PDF/epubu (do těchto dvou podporovaných formátů zkonvertujete defacto cokoli) – výhodou reMarkable a jeho matného e-ink displeje je pohodlné čtení na Slunci (a z pohledu spánku „zdravé“ čtení pod žlutým světlem kvalitní teplé žárovky)
  • kontroloval, korigoval a poznámkoval vysázené knihy v PDF (připomínky čmárám přímo do PDF, to pak pošlu kolegům)
  • kreslil jsem si na něm, ale protože mám rád barvy, na „větší projekty“ dávám přednost iPadu.

V dalších updatech bych asi nejvíc ocenil rozšíření možností sdílení (zatím je víceméně jedinou možností využití e-mailu) a naopak přidání drop-in e-mailu pro poslání dokumentu do zařízení.

TIP: tablet reMarkable můžete pořídit ještě asi týden se slevou 85 EUR na stránkách výrobce díky tomuto mému affil odkazu (anebo při zadání mého jména bez diakritiky na konci objednávky).

Vábení Noteplanu

Jak jistě víte, pokud jde o vedení osobní agendy, jsem věčným hledačem. Před pár lety jsem se rozhodl z digitálního todo-listu (aplikace 2Do) přejít na papír. Začal jsem experimentovat s papírovým žurnálem (konkrétně s geniálně jednoduchým systémem BulletJournal), u něhož bych vlastně i zůstal dodnes, kdyby se mi pak zas nestýskalo po digitálním propojení. Vrátil jsem se k Trellu (ovšem stále v klonu systému BuJo), které se mi časem tak přeplnilo, že jsem se málem zbláznil. Přešel jsem tedy do průniku obou světů: k Moleskine Smart Writing System, což je skutečně geniální hybrid papíru a digitálu; ale časem mi stejně začalo vadit, že kvůli každé poznámečce musím vytahovat notes a tužku a listovat… Chyběla mi přímočarost mobilu a možnost zařvat poznámku na Siri. A od té doby jsem zpět v čistě digitální agendě u Things, jejichž UI je podle mě nejkrásnější ze všech. No mám to se sebou těžké, uznejte :)

Things nyní i v Dark módu

To všechno píšu proto, že jsem měl letos silné pokušení (dokonce jsem tam už ušel kus cesty) přemigrovat z Things na Noteplan, který je postavený na markdownu, seznamech, kalendáři a nativních Připomínkách.

Noteplan od svých začátků, kdy byl nepoužitelný a škaredý (krátce jsem o něm psal v lifehackerletteru) ušel velký kus cesty a stal se téměř zralou aplikací, která může nabídnout lehce geekovské, ale jinak fantastické zpracování poznámek, položek agendy, úkolů i připomínek.

Nové systémy testuju vždy zásadně jen tak, že na začátku provedu převod (zde byl import z Things docela snadný) a pak nějaký čas současně používám obě platformy – starou i novou. Ano, trochu to komplikuje situaci a ano – připadám si jako někdo postižený duplicitidou. Ale mohu lépe porovnávat a hlavně: případný návrat k původní platformě je pak poměrně jednoduchý, protože novinku stačí přestat používat.

Noteplan – no není to krása?

A přesně to jsem nyní udělal. Noteplan je úžasný v tom, že vlastně pracujete s čistými (md) texty, kde jsou řádky a položky různě tagovány a hashovány, čímž se automaticky zařaďují do systémového kalendáře či do připomínek. Aplikace pro Mac je taky velice dobrá a vše téměř vždy funguje, jak má. Přesto jsem narážel na drobné bugy a nedomyšlenosti (projevující se i vinou rozsahu mé agendy), které mne brzdily při práci. U agendy, která patří k informačnímu jádru mého pracovního i osobního života, si nemohu dovolit chyby, a tak jsem si řekl, že zatím zůstanu u totálně vyladěných a robustních Things a ponechám si Noteplan jako adepta do budoucna. Ostatně, tvůrce projektu velice čile a promptně komunikuje se svými fanoušky a zákazníky, takže věřím, že chybičky budou dříve nebo později odstraněny. Rozhodně stojí za mrknutí!

Evernote –> Keep It?

Pokušení k přesunu jinam jsem zažíval v roce 2018 i ve věci archívu dokumentů, který schraňuji v Evernote. Dá se říct „jako již tradičně“. Evernote je pomalá, padavá a obávám se, že nepříliš dobře zabezpečená služba, z níž ovšem zatím není moc úniku. Kam jsem chtěl utíkat:

  • k OneNote od Microsoftu; pokusy ale už v předchozích letech selhaly na dvou klíčových věcech: 1. aplikace OneNote není dělaná na velké objemy dat a po nakrmení se mými 15000 dokumenty a poznámkami se stala téměř nepoužitelnou. 2. appka má totálně ošklivé woknové ikonky
  • k iCloud Poznámkám od Applu: tady jsem se též pokoušel; robustnost a svižnost aplikace je (aspoň na Macu a iOS) jednoznačně větší než u OneNote (a než u Evernote), ale chybí jí pro mě klíčová vlastnost: zabudované OCR obrázků a PDF dokumentů, což je vlastnost, kvůli které Evernote zatím považuji za nejlepší volbu
  • letos se ovšem objevilo ještě jedno malé nezralé jablíčko v podobě aplikace Keep It, kterou dělají tvůrci ukončeného projektu Together; Keep It je postavena trochu jinak než Evernote a OneNote – funguje spíše jako shromaždiště, rozcestník odkazů na dokumenty než jako úložiště těchto dokumentů (ale umí je i uchovávat, jen to není default), takže je v základu „lehčí“ a svižnější; k ukládání vašich dat využívá iCloud, který lze považovat za bezpečný, pokud používáte plné zabezpečení, jenž nabízí platforma Applu; zkoušel jsem Keep It asi dva týdny a moc se mi líbí, až na dvě klíčové věci: 1. zatím není zralá a úplně stabilní (dětské nemoci jsou znát), 2. také neumí OCR dokumentů PDF a obrázků, ale tvůrce mi napsal, že „bude v roce 2019“; takže nezbývá než zvolat „I am keeping Keep It in the list“ :)
KeepIt jako nový Evernote? A navíc: umí i ten markdown!

Vyberte si svou můzu 2

Od mé srážky s limity vlastního těla a ducha v roce 2016 stále denně užívám malé množství Zoloftu (zpočátku šlo o potlačení generalizované úzkostné poruchy a zmírnění emočních následků příhody). Pravdou je, že můj život se díky němu i díky samotnému zážitku od té doby stal klidnějším a žitelným jako roky předtím už nebyl. Na vhodně nasazená (a pak vhodně vysazená) psychofarmaka nedám dnes dopustit.

Krátce po začátku medikace jsem ale přestal meditovat, protože, stručně řečeno, se vytratila potřeba takového činění a času není nazbyt (PS: zůstala mi aspoň každodenní jóga). V posledním roce jsem ale snižoval denní dávku a samozřejmě pozoruji jisté změny – částečně se tu a tam objevuje „mé staré neurotické já“ (kterého jsem v roce 2016 už měl fakt plné zuby, a to jsem na jeho pacifikaci pracoval dnem i nocí v podstatě celý dospělý život). Díky těmto zkušenostem mohu s odstupem času objektivně (v rámci své subjektivity:) charakterizovat rozdíly ve své úzkostné reaktivitě bez medikace a s různými dávkami medikace (a mj. i při meditaci a bez ní).

Mám-li to shrnout do lifehacku: neříkejte nikomu, kdo dlouhodobě trpí úzkostmi či panickými ataky, „ať se vzchopí“, „ať dělá něco pořádného“, „ať začne sportovat“, „ať hodí starosti za hlavu“, „jde meditovat“ a „všechno bude dobrý“ – jediné správné, co můžete udělat, je přimět ho, aby navštívil psychiatra, anebo psychoterapeuta. Netvrdím, že všichni lidé trpící úzkostmi jsou „na prášky“, ale prosím: tohle musí posoudit odborník, ne sám trpící, a ani vy sami. Abyste rozuměli: všem těm hraběcím radám dnes rozumím, protože jsou správné, ale platí pro zdravou osobu; dnes se jimi totiž už řídím. Ano, když mě něco znervózňuje, s jistým úsilím to dokážu „hodit za hlavu“. Ano, když se něčím moc stresuju, pomůže mi zasportovat si a hlava se vyčistí … atd. Věřte ale, že — přinejmenším pro mě – bez těch pitomých prášků je řízení se takovými radami mimo lidské volní schopnosti a akorát člověka uvrhají do ještě hlubšího pocitu selhání. Vidím zcela jasně, jak moc byla vždy „chemie“ té nemoci silnější než moje vůle. Nicméně, jsem si vědom, že spoléhat výhradně na „protilék“ této chemie po zbytek života taky není ideální.

Tím se ale dostávám k tomu, že jsem se rozhodl znovu vrátit k meditaci, abych byl lépe připravený, až budu časem dál snižovat dávku farmaka. Jako motivační nakopávák do startu jsem použil Muse 2, EEG meditační a biofeedback čelenku, jejíž první generaci jsem krátce recenzoval dříve v tomto článku.

muse-features-a4--kopie--1
Dvojka má čidlo tepovky

Čím mě nová verze nadchla:

  • snímač je kvalitnější a rychleji jej na hlavu umístíte tak, abyste dostali patřičnou kvalitu signálu (u první verze občas trvalo najít onu polohu)
  • Muse 2 dokáže kromě biofeedbacku mozkových vln (EEG) pro sledování míry vaší relaxace & koncentrace (to uměla už jednička) sledovat také další biometrické parametry: tepovou frekvenci, míru fyzické stability (= nehybnost) a dechovou frekvenci
  • díky uvedeným biometrikám pak přibyla další cvičení zaměřená například na snižování tepové frekvence (velmi působivé), na správné dýchání a také schopnost udržet se v klidové pozici

Nečekejte, že vám čelenka Muse přinese ze dne na den duševní vyrovnanost a bohorovný klid mnicha – může vám však pomoci se občas uklidnit, dá vám překvapivě dobrou zpětnou vazbu v některých aspektech prožívání a když bude trpěliví, dá vám tak trochu nahlédnout do zákulisí divadla, které se spouští pokaždé, když na chvíli zavřeme oči.

Proč by vás mohlo bavit jógování

Jóga se mi dlouhodobě víc než osvědčuje a s mírnou nejistotou v hlase dodávám, že mě snad i baví. Funguje jako kompenzátor u počítače prosezených hodin a jedno takové cvičení mi mnohdy dokáže zlepšit náladu víc než neuvěřitelné zprávy o prodejích naší Faktomluvy. :)

Cvičím denně 12-20 minut. Nemám živého trenéra, tím by se to zkomplikovalo, ale je možné, že si časem nechám i poradit od živé osoby. Dříve jsem pro vedení a předcvičování používal aplikaci Yoga Studio, později mě trochu omrzela, tak jsem zkoušel Daily Yoga, ale nakonec zvítězila DownDog.

A víte, proč? Jako jediná sestavuje každé cvičení od píky náhodně, nicméně podle zadaných parametrů a současně pravidel správného jogínského střídání cviků. Nastavíte si délku (v některých typech cvičení už od 6 minut výše), tempo, typ sestavy (chcete-li spíše relaxační, silové ap.), přidáte eventuelně zaměření se na nějaký aspekt (např. ramena) atd. Navíc je doprovázená hudbou z docela civilních playlistů (ne obvyklým duněním, kvílením a cinkáním buddhistických klášterních sezení). Jsou to často známí interpreti či skupiny, přičemž jejich výběr je vhodný pro cvičení.

Nastavení (poloviny) parametrů jednoho cvičení v aplikaci DownDog. Druhá půlka je pod tlačítkem More.

Quell Relief – elektřinou proti bolesti

Před lety jsem mimo jiné trpíval pravidelnými tenzními bolestmi hlavy a snažil se na tuto bolístku najít lék. Postupem času se mi podařilo intenzitu i trvání TBH utlumit, ale ne úplně eliminovat; kromě hlídání vzpřímeného postoje těla (popsaného v článku) pomohla dlouhodobá precizní úprava jídelníčku na základě kombinovaného nutrigenomického vyšetření (mikrobiom, DNA, intolerance), které jsem podstoupil v plzeňské klinice MUDr. Petra Hory. Dopady této analýzy na mé zdraví jsou samozřejmě mnohem širší (a veskrze pozitivní), rád o tom někdy napíšu.

Nicméně, TBH se občas vracejí a kromě toho, mívám období, kdy mě v noci pravidelně budí bolest v kříži. Když už jsem vyzkoušel kdeco (nejefektivnější je holt ibalgin, ale to jsem fakt dlouhodobě brát nechtěl), plácl jsem se přes lifehackerskou kapsu a objednal v Americe Quell Relief, zařízení určené pro snižování chronické bolesti pomocí elektrických impulsů do mozku vysílaných přes kůži z lýtkové oblasti.

Projekt Quell Relief jsem sledoval už několik let, když začínal, a fascinovalo mě to. Současný model (menší a bez displeje) je už druhou generací zařízení, které je vlastně „light“ verzí neurostimulátoru, jenž se ve výjimečných případech nesnesitelných bolestí voperuje do těla trpícícho pacienta a zavede do míchy – tam se pomocí stimulace „přepisuje“ stimul bolesti.

Quell je „light“ v tom, že operace není nutná, funguje přes kůži: zvláštní sekvence malých „eletrošoků“ by měla způsobit proces, jehož výsledkem je, že si tělo vytvoří vlastní látky (opioidy) pro boj s bolestí. Postupně se v recenzních i mimo prodejní kanály začaly objevovat zprávy, že to často (ne však vždy) lidem pomáhá od různých typů chronické bolesti, a to typicky té noční. Relativně velká studie zkoumající dopady uživatelů na jejich vnímání bolesti naznačuje, že Quell pravděpodobně opravdu funguje.

Quell na noze v nenucené poloze

Tak jsem jej nakonec objednal (mají to schválené jen pro USA, takže šel přes Shipito) s tím, že když mi nebude fungovat, zařízení vrátím (mají 60 dní na vyzkoušení). Anebo, říkal jsem si, možná jej vyzkouším na někom ze známých či kamarádů, kteří trpí silnými migrénami nebo jiným druhem chronické bolesti (a komu prvnímu bude fungovat, tomu jej daruju).

Pointa je překvapivá:

  • Quell mi skvěle zabírá na tenzní bolest hlavy – během cca 4 hodin dokáže potlačit takový ten klasický nástup, který byl pro mne dříve už signálem, že nezbývá, než si vzít prášek; bolest se pak během dané ataky už nevrací, ani v noci (ale musím jej mít na noze i přes noc); je zajímavé, že Quell by měl působit jen proti chronické bolesti – ačkoli mi na podpoře říkali, že jejich zákazníci jej používají na širokou škálů bolestí; nelze nicméně vyloučit, že na mě funguje formou placeba – budu dále zkoumat
  • noční bolesti v kříži asi také potlačuje, ale mírně; tam se mi to vyhodnocuje hůře, protože nejsou pravidelné ani chronické a od doby obdržení Quellu jsem měl jen pár horších nocí.

Takže zatím jej nedám z ruky (z nohy), nicméně myslím, že stojí zato, abyste o technologii „light“ neurostimulace věděli: možná někdo ve vašem okolí pravidelně trpí a vyzkoušel všechno (to poznáte podle toho, že je vzdělaný, a přesto došlo i na homeopatika). Quell samozřejmě na rozdíl od homeopatik není nesmysl ani podvod, ale jeho fungování je podle všeho individuální a závislé na typu a příčině bolesti. A v nejhorším: pokud vyzkoušíte a vrátíte, bude vás to stát „jen“ poštovné, shipitovné a clo/dph, ale život je prostě drahý (a občas bolí).

Mé další menší hardwarové hacky 2018

  • Nuraphone - za mě nejvíc hi-tech sluchátka pro poslech, které můžete mít; pomocí speciální technologie vytvoří sluchový profil vašich uší, takže máte zvuk vyladěný (personalisovaný) podle vašeho sluchu a tvaru zvukovodu; dostala spoustu ocenění a poslech nabízí i možnost tzv. immersion módu (ponoření), kdy pomocí vibrací zesilují vjem basů až tak, že se cítíte jako na koncertě :)
Jak funguje technologie analýzy vašeho sluchu použitá v Nuraphone? Jednoduše: sama.
  • Mishiko – testuju teď tento chytrý obojek na psa; máme jack-russela a když ho vypustím z chalupy, hrozí, že zmizí daleko v lesích honíc zajíce; obojek má GPS a GSM modul, který vysílá signál o poloze do aplikace, v níž lze také nastavit ohraničený prostor, jehož opuštění psem je páníčkovi ihned signalizováno; a nelze nezmínit, že také může výrazně svítit, což usnadní hledání malého hnědobílého válečku v nočním zasněženém terénu... zatím vládne spokojenost!

  • Netgear Orbi – bojujete-li s dosahem a kvalitou vaší domácí či firemní WiFi sítě (typicky v jinak wifinami přeplněném domě či v budově s tlustými zdmi), Netgear Orbi patří k dražším řešením, které ale nezklamou. V základní sadě je jeden router a jeden „satelit“, tedy další externí wifi point, který můžete umístit na opačnou stranu budovy, abyste zvýšili dosah signálu (těchto satelitů lze postupně dokoupit více a síť tak zahuštovat). Router se satelity komunikuje pomocí vlastního kanálu (vytvoří si „páteřní“ spojení), a to se s dalšími wifinami nepere. Mám Orbi doma ve stoletém mohutném domě (cihla, místy 1.5m zdi) a s fungováním jsem (po asi dvou letech používání) spokojen, byť jsem jeden satelit loni dokupoval. Mezi výhody patří také to, že k routeru i satelitům lze připojit další zařízení nejen bezdrátově, ale také napřímo přes UTP či USB – čili i tato vzdálená místa mohou sloužit k spolehlivému „pevnému“ připojení tiskárny či nějakého IoT zařízení.

  • Ubiquity AmpliFI – pokud vám Netgear Orbi nepřijde dost dobrý, můžete za podobnou cenu zkusit rovnou toto řešení od firmy Ubiquity, která se donedávna specializovala na zasíťování firem a průmyslová řešení a nyní chce dobýt i svět domácností; AmpliFI HD mám na chalupě, kde jsem potřeboval zvýšit kvalitu i dosah signálu (a vyměnit jakýsi krám od Huawei :). V základní sadě je router a dva mesh pointy, takže dosah pokrytí (potvrzený i nezávislými testy) je opravdu masivní – ještě 300 m od chalupy „vidím svou WiFi“. Za výhodu proti zmíněnému Netgearu považuju jednoznačně větší dosah, hezčí design, velice komfortní a rozsáhlé možnosti konfigurace (například i sítě pro hosty, která za daný časový interval vyprší) a také možnost vytvořit 2.4GHz podsíť například pro problematická IoT/HomeKit zařízení. V testech datového přenosu ovšem kupodivu vychází AmpliFi o něco hůře než Netgear Orbi

Ubiquity AmpliFi: Takhle nějak to funguje v domě, který dobře pokryjete – zmodrá 
  • SumUp – levný a jednoduchý platební terminál, který jsme v Melvilovi začali používat minulý rok při prodeji knih na různých akcích (vlastní prodejnu jinak nemáme), nám také zjednodušuje práci. Rozhodně se s ním pracuje lépe, baterie vydrží déle a stojí méně než je tomu u klasických terminálů nabízených bankami (zatím ještě používáme taky ČSOB).

TIP: na http://lifehacky.cz/odmena najdete vždy aktuální přehled mých affiliate linků a různých doporučení, které ve většině případů vedou k nějaké slevě pro vás a také k malé výhodě (=odměně a podpoře) i pro mne.

Softwarové a online minihacky 2018

  • Homey – máte-li problém přimět své děti (cca 7-15 let) k zapojení do domácích povinností, proč nezkusit gamifikaci? Existuje celá řada aplikací určených pro správu, rozdělování a plnění „chores“ (domácích prací), které jsou zaměřené na zvýšení motivace dětí do takových činností; většina těchto aplikací je navíc nějak propojena se systémem výplaty kapesného („allowance“). Testovali jsme na dětech zmíněný Homey, ChoreCheck a ještě jednu aplikaci, jejíž jméno si nepamatuju, a vyhodnotili jsme, že Homey má nejsmysluplnější nastavení „výchovné“ logiky. Ta je následující: chceš-li být právoplatným členem rodinného týmu (a chceš-li i dostávat kapesné), musíš týmu něco také vracet formou plnění samozřejmých povinností (vynášení odpadků, dělání úkolů, uklízení po sobě apod.). Princip: rodič nastaví seznamy povinností v rámci dní týdne, nastaví laťku pro uvolnění týdenního kapesného (např. 60% splněnost u mladších dětí, 80% u starších), a děti se zapojí do domácích povinností (každý musí mít svou appku ve svém zařízení). Splní-li své kvórum, na konci týdne se jim připíše na „účet“ kapesné: nesplní-li, nedostanou nic, pokud se rodič po dohodě nedohodne jinak (např. když je dítě nemocné, nebo naopak udělalo něco navíc). Kromě povinných úkolů si totiž děti mohou nabrat různé dobrovolné brigády („jobs“), které jsou rodiči v aplikaci naceněny individuálně a jsou za konkrétních podmínek k dispozici. Zmíněný „bankovní účet“ (spíše bodové konto) v aplikaci Homey nelze v ČR propojit se skutečným bankovním účtem (v USA ano), ale není problém, aby rodič fungoval jako banka a v případě potřeby dítěte vyplatil požadovanou hotovost a částku jim z účtu strhl. Zkušenosti? Překvapivě různorodé: starší dcera Homey celkem bohatě využívá, mladší syn na ně občas „zapomíná“ (zatím totiž v podstatě moc nepotřebuje kapesné, ale to přijde :) – o povinnostech dětí v domácnosti se ale každopádně přestalo mluvit jako o něčem, co je „navíc“ (což obvykle vede k tradičním scénám „mně se nechce“, „proč já“ a „udělám to potom“), a staly se sice nepříjemnou, ale samozřejmostí.
Naše domácí Homey

  • Integromat a Zapier – dvě automatizační služby, které v naší firmě v roce 2018 v podstatě nahradily jednoho člověka a i v mé osobní agendě mi nesmírně pomáhají. Automatizujeme spoustu věcí od evidence nákupů přes errata v knihách po jejich dotisky. Na jednom konci je „spouštěč“ (trigger), kdy některý člen týmu dokončí nějaký proces nebo například čtenář nahlásí chybu v knize skrze formulář Airtable, na druhém konci je řetězec událostí vedoucích k řešení či realizaci problému (jsou informováni patřiční redaktoři, distributor dostane e-mailem echo atd.). Který je lepší? Ani jeden: Zapier je jednodušší na obsluhu, ale zdaleka v něm nelze udělat všechno, co uděláte v Integromatu. (a mimochodem IFTTT používám nadále taky, ale hodí se spíše pro domácí a osobní automatizaci a IoT).
  • Portál Občana – dlouhodobě používám datovou schránku a za největší její nevýhodu považuji to, že ji stále nepoužívá dost institucí (kromě těch veřejných a státních); vím, že na ni lidé stále nadávají, ale mě už za ty roky ušetřila spoustu času a nervů při podávání různých dokumentů, výpisů, potvrzení, stížností a žalob :) Jako fanda digitalizace státní správy jsem proto loni uvítal spuštění služby Portál Občana, kam se postupně připojují nové služby, jež jinak musíte vyřizovat osobně na úřadech. Zatím je jich tam pár, ale už teď je to opět šikovná úspora kroků a času. Chcete-li se o službě dozvědět víc, mrkněte například sem a regněte se :).

Image-2019-01-04-at-4.45.47-PM.b335902ea649448ab0d52038fd4adb55-1
Z prostředí Portálu můžete číst také zprávy ze své Datovky. Prostředí je mnohem příjemnější než originální rozhraní Datových schránek.

  • Loni jsem si chtěl udělat pořádek ve financích, a tak jsem začal experimentovat s revolučním Revolutem, kure*sky nadějnou Curve, českým platebním vynálezem Twisto (ten jsme dokonce implementovali do eshopu melvil.cz), multi-účtovými „PSD2“ appkami Richee a Spendee. Postupně mi dorazila od každé (krom Spendee) aspoň jedna debetka, čímž v součtu vládnu snad patnácti kartami od všech možných bank a služeb, které historicky používám – a v rozhodování o tom, kterou kartu a appku kdy použít, mám ještě větší guláš než v roce 2017; asi vše rozdám charitě  (ve skutečnosti  jako správná ovečka věřím ve vysvobození Apple Pay).
  • Teprve před pár dny jsem si přestěhoval svou osobní stránku http://barys.me. Původně totiž běžela na službě About.me, která je docela drahá a v mnoha věcech mě vytáčela. Pokud si chcete vytvořit levnou a spolehlivou a prezentaci, doporučuju proto Carrd.co, s nímž jsem zcela spokojený.

Doufám, že jste si odnesli kousek inspirace do dalších týdnů! Děkuji za pozornost a trpělivost a přeji šťastné letošní hackování!


Tip: odebírejte můj lifehackerletter a dozvíte se vždy ještě něco navíc. Málem bych zapomněl: odběratelům rozdávám dárečky. Registrace na této stránce. Kdykoli se můžete odhlásit. Zásadně nespamuju. Archiv starších lifehackerletterů.