Nekašlu na vás ani na tento blog. Dokonce na vás myslím skoro každý den. Přesto jsem skoro půl roku nevydal řádky. Důvod je jediný: příprava a propagace našich podzimních (NM, OE) a vánočních knih (EM, W30 a 7P) nabrala na takových obrátkách, že namísto odfláknutí nějakého povrchního blogpostu jsem každou vyšetřenou volnou chvilku nakonec věnoval rodině, anebo odpočíval. Nekecám. Ale moc těch volných chvil bohužel nebylo.
Rozhodl jsem se, že před návratem do obvyklého publikačního tempa (tak přísahám) udělám půlroční shrnutí, jakýsi reality check některých důležitých momentů a lifehacků, o nichž jsem psal. Sám u jiných lifehackerů rád sleduji vývoj, a tak mě napadlo, že vás bude zajímat vývoj i na mé straně.
Papírový notes vs. Trello
Největším loňským předvánočním rozruchem na mém blogu byl můj hipster-friendly článek o tom, proč stojí všechny todo-appky za houby a proč jsem přešel k papírovému řešení. Asi se mi teď srdečně zasmějete, když se přiznám, že jsem cca po půl roce papírové řešení opustil a znovu se vrátil do digitálního světa, abych osedlal aplikaci Trello. Důvody? Strašně škrábu, takže jsem se brzy neorientoval, v poznámkách jsem chyboval, absence vyhledávání mě vytáčela a odpojení od digitálního světa mi rvalo srdce. Přestáváte mi tak nějak věřit? Nedivím se.
Ale jak říkáme u nás doma „lásko neodcházej, není to tak, jak to vypadá“, a s touto výzvou se obracím i na vás: ve skutečnosti jsem 95 % praxe a triků papírového Bullet Journalu přesadil zpátky do digitálního prostředí a tentokrát i po půl roce mám stále dojem, že lepší řešení pro svou produktivitu už nenajdu (+ myslím to stejně upřímně jako předtím!). Důvodem trvalého nadšení je fakt, že mi můj nový systém umožňuje používat digitální prostředí mnohem svobodněji a kreativněji, než jak jsou běžně používány todo-listy a todo-appky, a současně je plně zapojený do digitálního prostředí, z něhož je holt utkána velká část přediva mého života.
Jak funguje BJTB 2.0?
- pro svou denní agendu používám aplikaci Trello.com; pro představu, jedná se o digitální nástěnku s kartičkami, které můžete popsat a různě kreativně pojednat a pomocí drag & drop přesouvat z místa na místo;
- hlavní výhodou Trella pro mě je, že je velice flexibilní, nenutí vlastně žádné konkrétní řešení agendy a má prvky, které bych označil za zábavné a „hravé“, neokoukatelné (například pozadí můžete měnit, jak se vám zachce); skvěle se integruje s dalšími službami, když chcete (např. Evernote, Twitter, Zapier, IFTTT, email apod.)
- nejdříve jsem si vytvořil první board (nástěnku) pro svou osobní agendu; říkám jí já-board – vidíte jej na screenshotu; postupně se však přirozeně přidaly další boardy, které používám ke sdílení různých věcí s různými lidmi (např. Rodina – nákupy/dárky apod.)
- pokud jde o samotnou osobní agendu, tedy úkoly a projekty, při přestupu z Midori jsem udělal jediné: vzal svůj systém (=Bullet Journal) a přepsal v něm obsažené seznamy do listů (sloupečků) v Trellu; kalendářové položky jsem pečlivě přepsal do iCloudového kalendáře (a dost se mi ulevilo, že už žádnou schůzku nezapomenu)
- v já-boardu v Trellu tak mám klasický inbox, sloupeček pro aktuální den (např. „Úterý“ – vytvářím si jej večer před dalším dnem, anebo až ráno, a večer jej pak jednoduše přejmenuju „na další den“, nebo smažu, pokud se mi ho podařilo vyčistit), pak mám sloupeček „Týden“, „Měsíc“, a pak pár sloupečků s takovými těmi tématickými seznamy; mezi nimi pomocí myši (na iOS pomocí prstu) jednoduše prohazuji položky tam, kam se to hodí;
- líbí se mi, že základní položkou Trella je víc než „řádek textu v seznamu“; je to fyzicky se chovající kartička; s tou můžete pracovat buď úplně primitivně jako s jednoduchým popisem úkolu (cca 50 % kartiček používám takto, zejména když zrovna padnou do inboxu), anebo tuto kartičku začnete vytěžovat více: můžete ji ověšet obrázky, štítky, přidat do ní seznamy (checklisty), termíny, psát v ní text (a teď se podržte: dokonce v markdownu!), či v případě zapojení více lidí nad obsahem diskutovat atd.
- podstatným prvkem použití systému je denní plánovací rituál, který podstupuji čtyřikrát až pětkrát týdně před začátkem pracovního procesu; sestává z rychlého vytvoření onoho „dnešního sloupečku“, doplnění schůzek či položek z kalendáře do tohoto sloupku, a z následného ladění, mazání, čištění a rozpomínání, kdy přehazuji, vyhazuji, odkládám, zdobím; je to celkem zábava;
- systém používám více coby pískoviště (nebo chcete-li jako takový velký inbox), kde se každodenně odstraňuje lehký chaos, kde se plánuje a hraje s časovými okny, než abych se jím nechal buzerovat, pokud není vše po jeho;
- a abych nezapomněl: Trello je superstabilní a superspolehlivé, pokud jde o synchronizaci; až neuvěřitelně rychle se synchronizuje, klidně za současné práce více lidí na jednom boardu, nikdy jsem nepřišel o jedinou kartičku nebo nevytvořil konflikt vinou souběžné práce na víc zařízeních – něco, co je bohužel např. pro Evernote v oblasti snů.
Nečekejte, že si Trello úplně přeprogramujete nebo zásadně přiohnete, má pochopitelně svá omezení – z mého pohledu jsou však tato omezení k věci a kreativitu spíše podporují než umenšují.
Mindfulness včera i dnes
Když jsem v červnu 2014 publikoval svůj článek o Mindfulness a meditaci, netušil jsem, jak dlouho a jak hluboko v dalším roce a půl zajdu. Jak jsem na tom dnes? Jsem buddhifikován, či naopak jsem metodu odvrhl? Ani jedno, ani druhé:
- u formální meditace jsem zůstal;
- dál medituju s pomocí aplikace Headspace, nicméně dost často nejedu v připravených lekcích, nýbrž mnohdy využívám jen stopek a cvičení si dělám podle sebe; a to co do délky (10-15 minut), tak do obsahu;
- nemedituji každý den, ale cca 4-5x týdně; pro ty, kteří říkají, že si na to „nenajdou čas“, jen dodám, že mindfulness mi přináší úžasnou věc: odstup, tolik potřebný právě při plánování dne a při práci s prioritami a časem;
- všímám si, že mindful přístup se mi pevněji a jaksi samozřejmě zakořenil do života; není to tak, že bych nepřetržitě „žil v přítomnosti“ (jak by podle tohoto přístupu bylo asi žádoucí), či že bych nikdy nebýval duchem naprosto mimo (Kateřina by mohla vyprávět), anebo dokonce že bych zvládal všechny emotivní výkyvy bez ztráty věnečku; ale ve srovnání s minulostí se mi daří zpracovávat emoce i tlak všeho druhu mnohem, mnohem lépe – i navzdory jobovkám spím, jím, trávím a držím pohromadě.
Pokud se o mindfulness a meditaci zajímáte (jasně, asi není pro každého), doporučuju přečíst výše odkazovaný článek, googlovat další fakta, sledovat naši fb stránku Základy mindfulness, zkoušet appky (určitě bych začal s Headspace, pokud umíte základně anglicky), přečíst knihy (mmch během jara vyjde konečně naše Život samá pohroma) a prostě hledat svou cestu k většímu vnitřnímu klidu.
Dobrá zpráva pro ty, „kteří na meditaci nejsou“
Doba, za kterou se u mne při meditaci dostaví pocit, že jsem se emocionálně odpoutal od věcí, které se mi zběsile snažily ukrást pozornost, je cca 10 minut a nezkracuje se ani s delším tréninkem; prvních deset minut prostě vždy působí dojmem, že krotím jakéhosi divokého koně, který se bude vzpírat navždy, respektive do okamžiku, než to vzdám. Jenže díky tomu, že to nevzdám, dost často se pak dostaví zřetelné uklidnění a jakýsi odstup. Proboha, není to žádné osvícení, ani nějaká bláznivá bohorovnost, to jen mysl přestala tak hystericky skákat a trochu zaskočeně zírá, že můj vnitřní svět je celkem v pohodě.
A ta dobrá zpráva? Vyplývá z předchozího odstavce. Pokud jste totiž někdy zkoušeli meditaci a nabyli dojmu, „že na to nejste“, možná jste cvičení prostě nedali dost času. Zkuste aspoň „mých“ deset minut, vyplatí se víc než deset minut brouzdání po netu. Aneb, „Search in yourself“, jak ve své knize praví Chade-Meng Tan, hlavní mindfulness guru Googlu.
Ve zdravém těle zdravý…
Přestože o hackování zdraví z pohledu stravování a jídla jsem na svém blogu ještě nepsal (a tedy nemám článek, na který bych teď ve svém hodnocení mohl odkázat), „ten správný“ jídelníček je pro mě klíčovým tématem už několik let. Netrpím nadváhou, mým problémem byl vždy spíše opak: sklon k hubnutí, výpadkům energie, malý objem svalové hmoty a před cca sedmi lety se přidaly i trávicí potíže, které vyústily v diagnózu IBS (syndrom dráždivého tračníku[1]).
Věříte, že jsem nakonec dostal potíže z 95 % pod kontrolu?
Pokud vás trápí nějaké chronické potíže či onemocnění, asi znáte sami, jak to funguje: nahoru dolů, někdy klid, jindy to bolí. Jsou dlouhá období bez příznaků, a pak se nečekaně vrátí atd. Hledání té správné léčby je pro mnohé z nás nekončící dobrodružství a cesta za pokladem (který se jmenuje jednoduše „cítím se ok“) – a pouť za ním je roubená slepými uličkami i překvapivými objevy. Nicméně, proč o tom píšu na svém blogu: jsou věci, na které jsem po této cestě narazil, a které stojí za zmínku. Některé z nich lze pravděpodobně v různých rovinách přenést i na vaše zdraví:
První upgrade: jídlo
Přestože se zmíněné trable několik let vyvíjely postupně k lepšímu, až před dvěma lety jsem pod vlivem našeho Jídla na prvním místě vzal skladbu své stravy pevně do svých rukou. Došlo mi, že jsem měl dosud o jídle a jeho účincích na zdraví vlastně omezenou představu, a tak pro mě program Whole30 byl inspirací. Zpočátku jsem se ho držel striktně, později jsem začal být míň ortodoxní (tehdy se ulevilo i rodině), začal jsem experimentovat a ladit víc podle sebe – což je vlastně podstata Whole30 („třicetidenní restart“ a pak víte, na čem jste).
Dnes mám pestrý jídelníček v některých bodech odlišný od Whole30, ale vyhovuje mi a především: jsem si plně vědom toho, co jím. (Mimochodem, i proto, že nás Whole30 takto osobně posunulo, jsme knihu vydali, a letos jsme na základě úspěchu mezi českými čtenáři vydali i pokračování Whole30).
Druhý upgrade: cvičení
Další zásadní změnou, která zásadně ovlivnila mé zdraví, byl voucher, který jsem dostal od Kateřiny v červnu roku 2014 k narozkám. Byl to voucher do posilovny a popravdě mě to dost vyděsilo. V první chvíli mi připadalo, že to ani snad není dárek, ale čirá kritika (ve smyslu „tady máš mýdlo, smrdíš“).
Měl jsem do té doby několik životních období, kdy jsem pravidelně sportoval (plavání 3x týdně, nebo lezení na umělé stěně 1-2x týdně, běhání atd.), ale nikdy mi to nevydrželo déle než pár měsíců, protože jsem si nakonec vždycky něco udělal. Takže by mě vlastně nikdy nenapadlo chodit do posilky, na jejíž nároky jsem přece zjevně nebyl stavěný.
Jenže ono to je tak nějak naopak. Do posilovny se může a má chodit právě proto, aby se člověku při ostatních sportech něco nestalo, aby si zpevnil korpus a vyrovnal tělesnou nerovnováhu. Už při první návštěvě, která se podobala spíše podrobnému lékařskému vyšetření, jsem zjistil, že brněnský BFIT není jen taková obyčejná posilka s halami plnými nabušenců v elasťákách, kterým můžu závidět – je to spíše skromněji zařízený prostor s programem vytvořeným pro nás celodenní sedentéry, shrbence a kavárenské povaleče, postavený na individuálním přístupu zkušených trenérů; ti hlídají všechny svalové disbalance a podle nich adaptují každé cvičení; radí, jak pracovat se stravou atd.
Objevuji dávno objevené? Přeskočte. Ale pokud se točíte v kruhu „necvičím, nehýbu se – není mi dobře – musím něco dělat – nárazově si pořádně zasportuju – takže to přeženu a natrhnu si to či ono – a raději už zase necvičím,“ zvažte přetětí této smyčky vyhledáním chytré posilovny! Co se mi podařilo?
Po roce a půl, kdy téměř bez vynechávek trávím dvakrát týdně 90 minut na tréninku se skupinkou podobně postižených, můžu říct:
- tréninku se většinou nemůžu dočkat (tohle jsem nejdřív napsal a pak několikrát přečetl; fakt jsem to napsal já?!)
- dřív těžké věci mi připadají tak 2x lehčí (ne jako učení slovíček, myslím například při zvedání zavazadla nebo kola)
- přestal jsem mít dřív časté spasmy v oblasti lopatek pokaždé, kdy jsem vynesl kočárek s dítětem do schodů, nebo kdykoli mě v létě ofouklo
- zlepšilo se mi držení těla
- je to druhý nejlepší příspěvek k udržování mé psychiky a nočního klidu hned po mindfulness.
Z této části plyne poučení: dostanete-li od blízké osoby mýdlo, není to jen mýdlo. Fakt smrdíte. Váš svět se změní, až se umyjete! Nepromarněte tuhle příležitost. (interpretuju to správně?)
Třetí upgrade: kvasíme
Trojice faktorů, které radikálně změnily mé zdraví v posledních letech, bude završena nečekanou pointou. Když jsem začínal svou bitvu s „dráždivým tračníkem“ (ten český název má svůj půvab, že jsem mu kdysi dokonce složil báseň[2]), experimentoval jsem pochopitelně i s různými preparáty a doplňky stravy…
(a tady by mohl být opravdu dlouhý a nezáživný popis mých několik let nepřetržitě probíhajících pokusů, během nichž jsem vyzkoušel různé přípravky, převážně probiotika)
… až jsem nakonec skončil u optimální kombinace probiotik, která beru denně, v kombinaci se stravou bohatou na prebiotika (zelenina, ovoce, zelený ječmen, hodně zeleniny), a taky na bakterie získané kvašením (fermentací), jako je například kvašené zelí, kefír, kombucha, jogurt apod.
Zní to nudně? Nebude, až si přečtete následující:
- od doby, kdy jsem konečně našel pro sebe správný typ, množství a způsob dávkování probiotik, mi defacto úplně zmizely příznaky zmíněné funkční poruchy;
- můžu jíst v přiměřeném množství cokoli, dokonce fazole, dýni, cibuli a podobné pro mě donedávna problematické potraviny,
- když se porucha objeví (dietní chyba, velký stres, cestování), vím přesně, jak nastolit rovnováhu a do pár dnů jsem zpět;
- a teď to nejneuvěřitelnější, čehož jsem si všiml až zpětně, mimochodem, a co je jakoby vedlejším efektem mé terapie: už přes pět let jsem nemusel brát žádná antibiotika – a ba co víc – já za tu dobu ani nebyl infekčně nemocný, pokud nepočítám jednu až dvě jedno- až dvoudenní velice slabě probíhající rýmičky či škrabkání v krku v době, kdy doma (mám tři děti, z toho dva školáky) cirkulují nepříjemné virózy s horečkami a třeba zvracením apod. Ve srovnání obdobím před užíváním probiotik je to u mne nebe a dudy.
Pozastavím se tedy u nebe a u dudů, protože to může být užitečné pro většinu z vás. Ještě jednou zopakuju, o čem jsem naprosto jistojistě přesvědčený: vyladění bakterií ve střevech, které bylo původně mým primárním cílem, u mě „mimochodem“ vedlo k masivnímu posílení imunity, zejména v oblasti primární ochrany před infekcemi.
Začal jsem se proto o střevní bakterie, neboli mikrobiotu a péči o ni, více zajímat, a zjistil jsem, že jsem tak nějak narazil na jedno ze zásadních medicínských témat roku 2015. Do výzkumu lidské mikrobioty (který začíná u sekvenování jejího DNA) proudí v posledních letech spousta peněz a mozků a vychází o ní skvělé knihy. To, co jsem se v posledních měsících dozvěděl z odborných prací a knih, pro mě však až tak šokující není, a potvrzuje to mou zkušenost.
Vliv bakterií (kterých je v našich střevech 10x víc než kolik máme buněk těle) na náš život sahá daleko za hranice „imunity“ (jak znáte z reklamy na jogurt). Každý další měsíc přibývají nové a nové výzkumy, které jeden vedle druhého spíše potvrzují než vyvracejí domněnku, že složení našich mikrobů masivně ovlivňuje nejen naši imunitu, ale taky sklon k obezitě, duševní zdraví (např. podle jednoho výzkumu mají lidé s depresemi docela podobnou skladbu bakterií ve střevech, odlišnou od těch, co deprese nemají), sklon k alergiím, autoimunitním onemocněním atd. atd.
Toto není článek o mikrobiotě, ale – mám-li shrnout lifehacky za poslední období – nenapsat o ní by bylo zásadní ochuzení. Rozhodně se k tématu vrátím, zatím se můžete přidat ke mnou vytvořené facebookové skupině, kam vás přesměruje link z mikrobiota.cz. Téma popisují také naše knihy Zdravá střeva – Poznejte tajemství mikrobiomu a získejte kontrolu nad svou váhou, náladou a zdravím a Obsahuji davy, které v Melvilovi vydáváme jako vždy kvůli přesvědčení, že můžou mít zásadní přínos pro osobní rozvoj a zdraví čtenářů.
Každopádně připomínám: ve zdravém těle zdravý … duch (a teď už i víte, jak to myslím).
Apple věci v mých službách
Ještě krátký report ke dvěma nejužívanějším zařízením, o kterých jsem také psal:
- iPhone 6s: v říjnu 2014 jsem recenzoval iPhone 6. Mezitím se svět pootočil a já mám to štěstí, že už pár měsíců používám iPhone 6s, tedy model navenek stejný, uvnitř ovšem zcela nový, vyladěný a samozřejmě výkonnější. Jedním slovem? Skvělý! A úplně nejvíc nadšený jsem ze superrychlého Touch ID (odemykání prstem se neuvěřitelně zrychlilo, a funguje konečně i s vlhkým prstem). Za největší inovaci ale považuji 3D Touch, tedy možnost používat různých úrovní tlaku na displeji; skvěle funguje jako modální tlačítko pro start aplikace v nějakém konkrétním režimu (např. u Trella rovnou otevře kartu pro inbox), při posouvání kurzoru během psaní, při kreslení v různých appkách (Paper, fantastickém Carbo a dalších), a dalších způsobů použití tlaku stále přibývá.
- Apple Watch: v červnu jsem se podělil o měsíční zkušenosti s Apple Watch a doteď bych nic moc na recenzi neměnil. Pár věcí se navíc zlepšilo upgradem na novou verzi WatchOS (jsem rád za opravdu 100% spolehlivost notifikací a taky zlepšení výdrže baterky tak, že jsem ji přes den nikdy nevybil – na noční dobíjení si člověk zvykne a na výjimečné situace mám Nomad Pod).
Výhrady? Našla by se jedna: měření tepové frekvence během silového cvičení, kdy dochází často k výpadkům měření, respektive hodinky občas udávají tepovku kolem 50 tepů za minutu a tohoto údaje se zubynehty drží. Vzhledem k faktu, že nejnižší tep mám 55 (navíc ve spánku) a přes den mám klidovou tepovku kolem 68-72, je překvapující, že hodinky při cvičení klidně tupě ukazují čísla, která jsou mimo reál, a ani nevarují, že jde o chybu. Chápu, že zápěstí je háklivé na pohyby při silovém cvičení a dokonce se snad i víc odkrvuje, takže měření může být problematické. Ale rozpoznat tuhle chybu měření je už ryze algoritmický problém (mám zapnutý režim cvičení, sensory vnímají aktivní pohyb, tepová frekvence při tělesné akvititě je průměrně od 100 nahoru), takže by jej měly být schopny identifikovat, eliminovat a výsledek aproximovat. Jinak jsem rád, že Apple Watch mám a neměnil bych.
Další věci a služby, k nimž se dostanu v dalších postech
Konec reportu. Dotazy? Nápady? (PS: a přeju vám všem lepší rok, než byl ten letošní)